V podvečer tvá čeládka

A/N:Mimo můj obvyklý fandom, ale tohle prostě chtělo být napsáno
Desetiletá holčička seděla v křesle, na klíně knížku s pohádkovým příběhem.
Konečně dočítala poslední stránky. Její napětí stoupalo, vždyť tady měly přijít všechny ty úžasné věci jako svatba, oslavy a šťastně až na věky.
Oči zhltly posledních pár odstavců, zastavily se, zúžily se otázkou.
Znovu. Stejné odstavce. Nevěřila, že je tam napsáno tohle...
…a tam pod jalovcem kvetlo dvanáct chudobiček, devět bělounkých jako mléko a tři s kraječkem jako krev...
Holčička zaklapla knížku, oči plné slz.
Nemohli přece všichni umřít... tak pohádky nikdy nekončí.
Knížka zůstala odložená dlouhá léta.
Vrátila se k ní, když dobrý konec přestal být tím nejdůležitějším.
Kurzívou je citace z knihy.