Zemřel ve Španělsku

V olivovém háji foukal jemný větřík a pohrával si se stříbřitými listy starých stromů, které tvořily spletitými větvemi střechu nad hlavami černě oděného davu. Končil červen a vzduch už voněl letními večírky na pláži a sluncem, které se sem pod olivovníky neprodralo. Štěrkové stezky křupaly pod nohama vesničanů.
Kněz stál nad vykopaným hrobem, do kterého spouštěli honosnou lakovanou rakev se stříbrnými ornamenty.
„Byl to neobvyklý člověk,“ poznamenal hlasitě, aby ho slyšelo celé shromáždění. „Lidé jako on se rodí jen jednou za sto let.“
„Debilové jako on,“ odplivla si do hrobu mladá žena a odkráčela pryč za zděšeného údivu celé vesnice.