Ginny čekala u jídelního stolu. Hodiny odtikávaly a udávaly rytmus její narůstající prázdnotě.
Harry chodil domů čím dál později.
Děti už dávno spaly, dům oddechoval rytmem jejich snů.
Sledovala oknem vločky snášející se na zem pod světlem pouliční lampy a cítila, jak v ní třepotá smutek svými motýlími křídly.
Kdysi jí přinášely pocit štěstí, když ho uviděla a on se na ni usmál.
Nebo když na něj jen myslela, pokud byli daleko od sebe. Jako ten rok, kdy se vydal zničit Voldemortovy viteály. Věřila v něj a její láska rostla.
Po těch letech nezeslábla, jen ji čím dál víc bolela.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Oňuň, ty tu jejich budoucnost
Kleio
Oňuň, ty tu jejich budoucnost teda maluješ hrozně smutně. A vzhledem k charakterům tak, jak jsou, než je Rowla ohnula, je to hrozně uvěřitelné.
To je taky takové bolavé..
Rya
To je taky takové bolavé...moc se mi líbí ta věta o domě a spících dětech...
koukám, že tady to taky úplně
Aries
koukám, že tady to taky úplně nedopadlo :-(
Děkuju za Ginny. Mám ji ráda
strigga
Děkuju za Ginny. Mám ji ráda a spousta lidí ji za mě píše hrozně nesympatickou, ale já ji vidím přesně tak, jaks to tu popsala ty..
Další nešťastný vztah. Co s
Esclarte
Další nešťastný vztah. Co s nimi se všemi.
Je to trýznivé, ale nemůžu si
Owes
Je to trýznivé, ale nemůžu si pomoct, zvráceným způsobem mě baví číst o vychládajícím vztahu těchhle dvou. A píšeš to zatraceně dobře!
Je to smutné i krásné zároveň.
Tlegy
Je to smutné i krásné zároveň. Pěkné drabble.
Moc děkuju všem za komentáře
Saphira
Moc děkuju všem za komentáře <3
Ach jo, je mi Ginny líto...
angie77
Ach jo, je mi Ginny líto...