Směrem ke spokojenosti

Když jsem se ráno probudilo pod rozkvetlou třešní, tak se už nic nezdálo tak hrozné jako večer, když mi bylo špatně a pak když jsem psalo ten dopis. Nematovalo jsem si sice jak jsem se dostalo na tohle místo, ale to mi nevadí.
Rozhlédlo jsem se kolem sebe a nestačilo žasnout, všude spousta moderních věcí, zvláštních lidí, krásných budov i poklidných chrámů nebo zelených parků.
Mělo jsem pocit jako by se ze mě stal motýl, kterého právě jeho pestrobarevná křídla zanesla do ještě pestrobarevnější krajiny, o které si ostatní můžou nechat jen zdát.
Šťastně jsem se rozeběhlo směrem k parku.