Předvoj

Kdosi hystericky lomcuje domovními dveřmi.
Jiný v marné snaze otevřít okno urval kličku.
Dupot mnoha nohou bezradně tichne.
Baterky naposled žalostně bliknou.
Z mrtvých telefonů nelze vydolovat ani pípnutí.
Temnotu protrhnou fialové záblesky, zprvu jemné, pak stále ostřejší.
Rozvíjejí se jak smuteční stuhy. Padají jak jedovatý déšť.
Ozařují voskově strnulé obličeje, vytřeštěné oči, otevřená ústa.
Temný šum se řine ze všech koutů, ohlušuje, obluzuje smysly.
V ponurém pomalém tanci víří hejno smrtihlavů.
Miliony tmavých křídel šustí a drnčí. Umrlčí lebky se v nadpřirozeném světle fialově šklebí.
Motýlů je stále víc.
Brzo vniknou do uší, do očí, do hrůzou oněmělých hrdel.