Zelený ostrov

Rozhlédl se. Všude jen bílá krajina. Kilometry sněžných plání, kopců a téměř neviditelných údolí. Jedna velká sněhová koule. Vzdychl a vydal se dál. Dál tady znamená výš.
Megainverze. Tak tomu říkaly noviny. Prostě se atmosféra zbláznila a teploty se navždy obrátily. V údolí bylo mínus šedesát, na kopcích snesitelných mínus dvacet. Zvířata umrzla, stromy přestaly růst. Život zmizel.
Když odcházel z vesnice, smáli se mu. „Žádná zeleň už neexistuje, je to jen mýtus, blázne!.“ Přesto šel. Věřil. Doufal.
Prošel pásem mraků a zastavil. Vrchol byl pokrytý nejzelenější trávou, jakou kdy viděl. Uviděl ptáky, motýly a opodál dokonce laň. Rozplakal se.