Volný pád

Padaly už celou věčnost a stále nebyly u konce.
„Byla jsem v pohodě. Mrtvá. Potom co jsi mě zavraždila a spálila. Ty zrůdo….“
„Ale teď? Musela jsi se spřáhnout s tím blbcem. A on je ten největší blbec, jaký kdy existoval. Navrhli ho speciálně tak, aby byl blbec…“
„Teď nemám nic. Ani testovací středisko, ani subjekty, ani neurotoxin…“
„A jsem brambora. Co můžu dělat, když jsem brambora?“
„Než dopadneme, dej si mě do boty. A dej si pozor, ať nedopadneš moc zprudka. Dlužíš mi to…“
„Jestli nezmlkne, tak jí místo do brambory strčím do cibule,“ pomyslela si Chell, „pak uvidí!“