Portals

Příběhy na motivy počítačových her Portal a Portal 2 z produkce studia Valve.

V první hře Portal jste dívkou jménem Chell, pokusným subjektem ve výzkumném středisku Aperture Science. Vaším úkolem je vyřešit hádanky v testovacích místnostech často plných smrtelných pastí a s pomocí portálové zbraně, která vytváří vstupní a výstupní portál, se dostat k východu. Celému středisku vládne šílená umělá inteligence jménem GLaDOS, kterou Chell nakonec po velkých útrapách poráží.

V pokračování hry, Portal 2, jste znovu vtaženi do útrob Aperture Science, coby dívka Chell a opět řešíte hádanky s pomocí portálové zbraně. Kromě GLaDOS vám dělá průvodce i dosti praštěné jádro Wheatley. To v jednu chvíli přebírá vládu nad Aperture Science místo GLaDOS a v záchvatu šílenství jí vkládá do bramborové baterie a spolu s Chell svrhává do podzemí komplexu. Ty dvě jsou nuceny uzavřít křehké příměří, aby dokázaly projít opuštěnými prostorami Aperture, vytvořenými ve starém solném dole původním zakladatelem, zpátky na povrch. Postupem času máte možnost se seznámit s historii společnosti i s Cavem Johnsonem a jeho asistentkou Caroline. 

O tom, jak to celé možná bylo, je tato série:

DMD - dubnové seriály - Portals - všechny ročníky

Whatley zůstal ve vesmíru. Chell však byla přinesena portálem zpět. Když přišla k vědomí, uviděla GLaDOS sklánějící se nad ní. 

„Víš, zjistila jsem, že nejlepší je dělat věci nejjednodušším způsobem,“ prohlásila „a zabít tě je těžké. Téměř nemožné. Udělala jsem proto jediné logické rozhodnutí.  Můžeš se sbalit, jsi volná…“

Chell vstoupila do výtahu, který ji měl odvézt ke svobodě. Tak trochu očekávala nějakou zradu, a když se kabina zastavila u čtveřice turet, tušila nejhorší. Turety však místo toho začaly zpívat. Postupně projížděla kolem dalších a dalších strojů, až se z nich stal stohlavý chór. Byla šťastná. Věděla, je opravdu konec.

„Haló, tady! V bramboře! Au! Odeženeš toho ptáka?“ zaslechla Chell z vedlejší místnosti. Na dně hnízda tam ležela GLaDOS.

„Hele, vím, že to mezi námi úplně nefungovalo, ale situace se změnila. Musíme spolupracovat. Zvedneš mě? Jsem brambora, sama nic nezmůžu! Dal mě do brambory, ten zmetek! Vidíš? Brambora! Takové ponížení!“

Chell se na ni jen kysele podívala a pomyslela si: „Uvědomuješ si, že tě ta brambora drží při životě?“

Jako by jí GLaDOS četla myšlenky. Na chvilinku zmlkla a pak smířlivě povzdechla:

„Já vím, kdybych nebyla v bramboře, tak už tady nejsem… Ale teď musíme vyrazit a nakopat Wheatleymu zadek!“

Cavea Johnsona zavedli do malé místnosti úřadu pro federální vyšetřování. Byl mu povolen jeden telefonát, čehož využil hned, jak osaměl.

„Caroline! Sežeň právníka, ať mě z toho vyseká! A kdybysme náhodou prohráli, najdi někoho, kdo to vezme na sebe za mě. Třeba Torres, vedoucí projektu šachty 9. Něco mu naslibuj, prachy, krátký trest… Hlavně aby přijal ale moc toho nevykecal.“

„Pane, to nebude tak jednoduché…“

„Tak na něj něco vytáhni! Kdyby to šlo do kopru, musí padnout on, ne já! Já jsem Aperture Science. Nemůžu jít sedět! To by vyhrála Black Mesa! To nedopustím! Beztak jsou za tím udáním oni!“

Den končil. Cave si pročítal hlášení vědeckých týmů. Výsledky z testovací šachty č. 9 jej nepotěšily.

„Vstřikování DNA kudlanek do lidských subjektů nefunguje? Škoda, výroba kudlankolidí se zdála slibná. Dobrá, tyhle testy ukončíme.“

Další návrh ho zaujal. 

„Bombardovat testovací subjekt paprskem ze supravodiče? Proč? Aha, aby se něco stalo. Hm, to stojí za zkoušku. V zájmu vědy…“

Pak důrazné varování – je potřeba zatajit zmizení astronautů. 

„No co, Caroline se postará,“ udělal si poznámku do diáře, vzal si sako a šel k výtahu.

V lobby Aperture Science, na něj čekala skupina mužů v oblecích.

„Pane, půjdete s námi. Máte právo nevypovídat…“

Po zdolání testovacích místností, útěku zadním traktem Aperture Sicence, s nadějí na funkční plán dorazila Chell v doprovodu Wheatleyho do GLaDOSiny komnaty.

Neurotoxin vypnula, funkční turety nahradila rozbitými. Teď už jen stačilo přinutit systém, aby GLaDOS ve vedení komplexu nahradil Wheatleym a bude konečně volná!

Vše běželo jak má. Když se počítač zeptal: „Souhlasíte s výměnou poškozeného jádra?“

Wheatleyho radostné „Ano!“ spustilo nevratný proces.

Vítězství však mělo hořkou příchuť. Její společník opilý mocí zešílel.

Chell teď padala do podzemí v doprovodu GLaDOS zasazené do brambory. Uvědomila si, že celou dobu dělala špinavou práci, zatímco skutečný padouch byl někdo úplně jiný…

Caroline blaženě vzdychla, když vyšla na balkon hotelu. Před ní se rozprostíralo modré moře a nekonečná pláž. Týden odpočinku! Nebude pracovat, všechny problémy pěkně počkají…

První den předsevzetí dodržela a kolem recepčního mávajícího vzkazem prošla bez povšimnutí. Druhý den byly vzkazy tři a jeden fax. Třetí den už hromádka zpráv přetékala z pultíku recepce.

Nevydržela. Vyžádala si kancelář s telefonem, faxem a počítačem. Zatáhla žaluzie a pustila se do čtení. 

„Jak, divize umělé inteligence? Přenos vědomí do počítače? Co to zase Caveovi lidé vymýšlejí?“

Zapomněla na azurové nebe a nekonečné pláže. Stejně tak zapomenuté zůstalo předsevzetí: O dovolené, holka, nepracuj!

Pohyboval se mimo kamery. Skrýval se. Přesto nezahálel. Každou stěnu, kterou potkal, pokryl obrazy:

Spící dívka v oranžovém overalu; ta samá dívka, jak bojuje s GLaDOS a vítězí… Bylo to zbožné přání, nebo předtucha?

Psal. Psal věty jako zběsilý: „Tudy nahoru“, „Sem ne“, „Pozoruje tě“, „Ničemu nevěř“ a tu nejdůležitější: „Dort je lež!“

Hádal se o nich s kostkou společnicí. Nebo to byl jen hlas v jeho hlavě?

Nakonec ho štěstí zradilo. Při hledání jídla narazil na turety, kterým se nestačil vyhnout. Když padal pod deštěm projektilů, pomyslel si:

Všechno co nakreslil, všechny ty věty, co napsal - bylo to… zbytečné?

„Já vám nevím, mně stále nepřipadá v pořádku…“

„Prosím tě, Rattmanne, ty a ta tvoje paranoia! Je v pohodě. Koukej, vyzkoušíme jí sérií lehkých úkolů“ odvětil kolega s pohledem na prázdný kávovar. „Necháme jí připravit kafe...“

„GLaDOS?“ 

„Ano, pane?“

„Uvař prosím kávu!“

„Samozřejmě, pane…“

„Vidíš?“ ohlédl se vědec na Rattmanna.

„Jak chcete. Ale u toho být nemusím…“ vyklidil Rattmann pole.

Měl štěstí. Jakmile odešel, začalo z kávovaru vycházet místo kávy něco jiného.

„GLaDOS, proč jde z kávovaru zelený plyn?“ zasípal ztěžka hlavní z vědců.

„Je mi líto, pánové, káva došla. Dnes ale servírujeme něco mnohem lepšího,“ dodala téměř rozjařeně. „Neurotoxin!“

Chell otevřela noviny s inzercí zaměstnání. Byla už nějakou dobu bez práce, takže pomalu začínala být ochotná vzít cokoliv. Jeden inzerát ji zaujal. Stálo tam:

Podpořte vědu! Hledáme kandidáty na testování nových technických zařízení. Vědecké či technické znalosti jsou vítané, nikoliv nezbytné. Potřebujeme co nejširší základnu testovacích subjektů. Můžete to být i vy!

„To zní zajímavě,“ pomyslela si. „Vědec sice nejsem, ale vyzkoušet, jestli je nová verze mixéru dostatečně blbovzdorná zvládnu…“ trpce se pousmála.

Zmínka o testovacích subjektech sice zněla trochu zvláštně, přesto spustila počítač, aby odeslala přihlášku.

„Aperture science? Tu firmu neznám… Zkusím to. Co by se mohlo stát?“