Šance

Zrzek je pořádně naštvaný.
Na sebe. 
Kdyby se Racek zlobil, tak by se mohl vymlouvat, že ještě pořádně není ve své kůži, že hlídal možné vetřelce zvenku a ne utíkající kluky zevnitř, že nikdo neříkal, aby ani na chvíli nezamhouřil oči...
Racek se nezlobí, ale Zrzek ví.
Po zranění cítí jen nepohodlí, neměl se soustředit na jediný směr a když je na hlídce, tak by neměl ani zadřímnout.
„Někdo by se po nich měl podívat,“ povídá Racek a Vran zbystří.
„Vezmeš si to na starost?“ otočí se Racek k Zrzkovi,.
„Rád.“
Když bude mít co dělat, nebude se moct užírat.