Jed

Malcolm pospíchal, do kopce. Na předchozí zastávce nechal měch s vodou a všimnul si toho až příliš pozdě, takže se musel vracet. Teď je sám a snaží se dohnat ty dva.
Jako vždycky.
Cítí roztrpčení.
Vždycky jsem ten, co se stará. Co chrání.
Calum je šlechtic.
Norman bude... ne, je král.
Já jsem rybář.
Vždycky v jiném světě. Na jiné pozici. Přátelství a rovnost dětí nemůžou přežít dospělost. Cítí to v krvi, ty generace, které znají jen podřízenost...
Potřásl hlavou.
Tohle přece vůbec není pravda! O jakých nesmyslech to tady přemýšlím? Dělám si to sám!
Volání.
„Malcolme?“
Počkali na něj.