Venétská láska

Vyprávěj mi, má milá, 

copak ses naučila? 

Učesat si vlasy 

do stříbřité krásy. 

Tváře zjemnit prachem z růže, 

okouzlit každého muže. 

Vyprávěj mi, má milá, 

copak ses naučila? 

Rty jak třešně, víčka zlatá, 

jen ať za mnou každý chvátá.   

Milovat se, trýznit dlouze, 

nepodléhat vlastní touze. 

Vyprávěj mi, má milá,

co jsem tě naučila? 

Když muž zavře oči, znaven, 

tíži zlata sejmu z ramen. 

Tělo stoka vítá něžně, 

měšec patří nové kněžně. 

A na závěr, má milá? 

Shrň, co jsem tě učila. 

Tvář děvky je jenom maska, 

kterou ďábel zuby laská.  

Duše ženy, zvadlá v špíně, 

vždycky skončí na mizině.