Nahrazuje téma číslo 22, Návnada.
květen 1918
Opuštěná žížala se bez povšimnutí houpe v ledové tůňce. Zčeřená hladina Giuliovi tajně zrcadlí rozvlněný Anežčin odraz: pramínek slámových vlasů, co nikdy neudrží cop ani ucho. Plandavá halenka a věčně urousaná sukně. Lýtka bílá studeným květovaným ránem. Giulio má knedlík v krku, cítí, jak ho propalují její jiskřící oči, ale otočit se neodváží. Tolik by chtěl, aby ryba zabrala. Aby mohl stříbřitě pruhované tělo obloukem vyhodit na břeh, ve zlomku vteřiny zlomit vaz. Aby jí mohl předvést, co se pro ni naučil.
Pstruh zůstává v úkrytu. Giulio mlčí. Anežka taky.
Rozpaky, kdysi rozpuštěné jak vosk, se tiše plíží mezi kořeny.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Komentáře Drabble 2026 (6)
úplně se do mě dala zima…
Aries
úplně se do mě dala zima. Ale moc bych mu přála, aby zabral!
Nádherný moment, nádherně…
Lady Peahen
Nádherný moment, nádherně napsaný. Ty pocity jsou úplně hmatatelné.
To je zase nádhera plná…
Terda
To je zase nádhera plná tolika emocí až se tají dech.
Parádní.
Rya
Parádní.
Rozpaky... co se stalo? Jsou…
Líba
Rozpaky... co se stalo? Jsou starší? Omlouvám se, letopočty nezvládám sledovat.
No jo, je jim teď něco mezi…
strigga
No jo, je jim teď něco mezi třinácti a čtrnácti. Od začátku uběhly tři roky. :)