DMD Bonus č. 08 pro 26. 4. 2026

Trenérka myší plavecké reprezentace přišla s netradiční tréninkovou metodou. Nechala navařit celý bazén krupicové kaše, v níž doporučovala svým svěřenkyním plavat. Díky vysoké viskozitě kaše měly plavkyně rychle zesílit. Tato invence však závodnice příliš nenadchla.

Techniku nevzaly myši na milost ani po prvním tréninku. Naopak. 
„Dovedete si představit, jak špatně se od krupičné kaše čistí kožich?“ stěžuje si jedna z plavkyň.

Proto sportovkyně vymyslely plán. Přizvaly na pomoc své děti a jejich kamarády, aby před dalším tréninkem všechnu kaši vyjedli. 

Když trenérka přišla k prázdnému bazénu, zírala jako vyoraná myš – slíbila ale, že odteď se bude plavat jenom ve vodě.

Kopla do sebe zbytek drinku ... a bylo to na ní už lehce znát. "Pro dnešek to stačí. Ve středu tě čeká ta střelnice ... Ale zatím se mi líbíš, holka." Uchihtla se.

"A myslím, že ti s náma bude taky fajn. Nedávno mi došlo, jak jsem ráda za to, co dělám ... Když vidím ty korporátní krysy v metrovejch krabicích ... mi by z toho jeblo. A tobě hádám taky ... Máš na víc, než makat někde v kanclu, holka ..." Podívala se na dno prázdného drinku. "Tak ještě jeden? Tentokrát tě u toho nebudu trápit dalším úkolem ..."

"Tak jo ..." Odvětila nesmělě a vyrazila dolů.

Mechanismus automatického nabíjení pro ruské tanky T-72 má velice překvapující vlastnost. Zásobník je umístěn okolo věže, jako kolotoč, se střelami směřujícími doprostředka. Základna věže je nejméně obrněným místem tanku a při jakémkoliv zásahu všechny střely vystřelí současně doprostřed tanku (odborně se procesu říká cooking off), na místo, kde se nachází posádka. Tlak musí někam odejít, proto se utrhne nejslabší místo, a to základna věže, což vymrští věž do vzduchu a udělá z ní obrovské frisbee. Ruské tanky nejlépe na světě vrhají frisbee, protože jsou jediné, které to dělají. Tento mechanismus nabíjení se použil i u novějších modelů. Zřejmě se osvědčil.

In as much as there is always a lighthouse, there is always a fall. The difference, Chloe reminds herself, is intentionality. Or punk-assedness. Definitely the latter. 

It's not that she's convinced Max will save her. Again. It's that she's making the decision to trust she might. 

Max and her powers are not a parachute; they're not a magic shield or real life save slot. It's when you start thinking like that, you'll get in trouble. It isn't even love conquers all or any of that romance novel shit. 

She closes her eyes and lets go. It's simple. 

It's about choice. 

"Ze stromu poznání dobrého a zlého však jíst nesmíte."

Proč tam ten strom vůbec dávat? 

Protože láska není láskou bez možnosti výběru. Pokud si nemůžeme zvolit vztah, pak je bezcenný.

Je ale výběr opravdu výběrem, když jedna z možností s sebou nese trest?

Pokud jedna z možností znamená zavržení, je Láska opravdu tak nekonečná?

Kdyby se Bůh zavřel v Zahradě, ze které chybující stvoření vyhnal, byly by tyto otázky oprávněné.

On ale vykročil na cestu spolu s nimi. Hřích neznamená zavržení z Boží strany. On si nás zvolil, i za cenu toho, že my si zvolíme vztah s Ním opustit.

Oslava králových narozenin se nesla v radostném duchu. Všichni popíjeli víno a medovinu, hodovali tak, že si museli povolovat opasky, tančili, zpívali a v pokročilých hodinách někteří hosté mizeli do svých komnat. A většinou tam nešli sami.

Merlin procházel oceánem hlav s tácem plným vínových pohárů. Když byl na podobné události poprvé, fascinovalo ho to. Teď už ale měl toho obžerství plné zuby.

"Merline!" uslyšel a otočil se. Artuš ho gestem přivolával. Chtěl doprovodit do své komnaty. Merlin položil tác na stůl a zamířil k němu. Neuniklo mu, jak si ho Artuš prohlíží. Usmál se. Dnešní noc nebude spát sám.

Sheef Palpatine se v posteli přetočil na druhý bok. Byl rozmrzelý. Je přece císař Galaktického impéria, nejmocnější Sith, jakého kdy galaxie poznala… Měl by být nad takové choutky povznesený!
Znova se převalil. Co si to nalhává, když tam nepůjde, neusne. Kromě toho: Není přece žádný zatracený Jedi, může své tužby uspokojovat, co hrdlo ráčí. No ne?
Odhodil přikrývku, oblékl si přes noční košili župan, nazul papuče a vydal se po schodech do nižšího patra svého apartmá.
Pohodlně se usadil, nedbalým gestem otevřel dvířka a přivolal to, po čem tak prahl. Mlsně mlaskl, jakmile se jeho lžíce zabořila do kyblíku zmrzliny.
 

“Bernarde, dnes budeš mít ten nejdůležitější úkol.”

Jeho lordstvo otevřelo bednu se zásobami. Zevnitř začal vytahovat jeden steak za druhým. Z kapsy vytáhl špagát, rozbalil plátek masa a jal se ho vázat na sluhovu paži.

“Sire, a jaký je přesně můj úkol?” zeptal se nervózní sluha.

Lord přivázal další kus masa na sluhovu druhou paži, potom několik dalších na jeho boky.

“Zvedni ruce. Tak. Poběžíš bambusovým hájkem. Ať se děje, co se děje, nezastavuj.”

Lord přivázal poslední flákotu masa okolo sluhovy hrudi a pohledem zhodnotil výsledek.

“Dnes jdeme lovit tygry a tvůj úkol je návnada. Utíkej.”

Lord začal nabíjet kulovnici.

Honza ráno seděl doma v kuchyni. V hrnku měl horký čaj.

Vedle stolu mu v akvárku plavaly rybičky. Vždy když toho na něj bylo moc, tak si na pár minut sednul a koukal, jak mu tam plavou.

V práci byl poslední dobou přetížený. Dneska potřeboval naplánovat deset schůzek a pak koordinovat svůj projekt.

Ale teď je doma se svými rybičkami. Vypadalo to, že mají zájem o nový korál, co jim včera pořídil. Plavaly kolem něj, i do jeskyně, co v něm byla.

Honzu uklidňovalo je jen tak sledovat, jak se mihotají kolem květin korálu. Popíjel si čaj a užíval bytí.