Pustíme tam kocoura...

Rázně vezmu za kliku.
Sedí u stolu. Spatří mě a vytřeští oči. Vidim nevěřícný úžas, postupně se měnící v strach.

Ráno jsem Jurovi řekla, že kdybych se nevrátila, tak mě šéf nejspíš zabil. Pak jsem naklusala do jeho kanceláře a všechno mu vyklopila. Jak mě Jura oslovil kvůli své sestře, když jeho snahy o nápravu selhávaly. Jak mi ukázal chlápka, kterého podezříval, že jeho sestru dohnal k smrti. Neměl nic, než tušení.  Moc jsem mu nevěřila, ale zkusila jsem být návnada. Klaplo to. Navíc…

Podívám se na muže na druhé straně stolu. 
„Kapitán Vavříková, Odbor obecné kriminality. Přebírám váš případ."