Můj život

Když jsem se narodil, to byly lepší časy. Spousta jídla a tak. Měl jsem hodně sourozenců a opravdu hodnou mámu. Užili jsme si spoustu legrace, když nás učila lovit. Nakonec jsem ale zůstal sám. Všechny mi je vzala vzteklina. Rodinu i kořist. Z našeho lesa, kdysi tak živého, se stalo něco naprosto směšného. Dalo by se to spíš nazvat park. Malé holky se nebály tudy přejít na druhou stranu k babičce. Pohupovaly si košíčkem a zpívaly si. Vážně, ty malé mrchy si ještě zpívaly. Místo aby se schovávaly za rodiče, promenádovaly se tady v červené pláštěnce. Červené jako čerstvé maso.