Strasti literární masochistky II.

Pravá žena při prvním pohledu na toho pravého vždy odhodí mozek. I bez jediného slova je to rovnou její pán a vládce.
Pravá žena si nikdy nemyslí, že on je úchylný šmírák, i když jí napíchne mobil. Je to přece roztomilé a starostlivé.
Pravá žena vždy upřednostní jeho sexuální preference před svými, včetně svolení k výprasku. Dokud tedy nezjistí, že to opravdu bolí.
Pravá žena není nikdy sama. Má svou vniřní bohyni.
Duševně příčetná žena ví, že zvolené cesty můžou být různé, ovšem i tak pravou ženou může být každá. A že těch Padesát odstínů šedi nikdo normální napsat nemohl.