Tajemství krve

Ne. Popírám to. Nejsem blázen. Dokud si uvědomuji nevhodnost svých úvah, není mé myšlení zamlženo. A nést odpovědnost za své podvědomí odmítám.
Ale zdává se mi o ní. Fascinuje mne. Jakmile zavřu oči, vidím před sebou všechny její odstíny. Rudý obzor při západu slunce, šarlat kněžského roucha, zlatohnědé tóny podzimního listí, karmínovou barvu jiskrného jižního vína. Přelévá se v tom obrazu jako bouří vzedmuté mořské vlny. Klokotá silou horských bystřin nasycených jarním táním. Umrzá v rubínových krystalech, když mne znovu přepadnou pochybnosti.
Ne. Nejde o chorobnou posedlost. Já nejsem blázen. Jen s nimi pracuji. A krev není za šílenství odpovědná.
Pokud tápete po původu příběhu, obraťte svou pozornost sem: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Jansk%C3%BD
Pro pojmenování drabble jsem si půjčila název českého životopisného filmu o téže osobě.