Nevinné vydírání dobrého ředitele

,,A teď všichni.
Máme vás hodně rádi, tak pusťte nás jen jednoduše ven.
Jsme neškodní vrahouni, nikdo z nás není zločinu schopen.“

znělo dlouho do noci v ústavu pro nebezpečné zločince. Všem hlídačům jich bylo líto. Rvalo jim to srdce i uši. Takovou písničku si nikdo ve věznici dříve nesložil.

Ředitel věznice si zavolal psychologa.
Prvotřídního cvokaře.

,,Víte, co začali s tím zpěvem, cítím se zvláštně. Je mi jich docela líto.
Sice vám bude připadat, že mě tou písničkou ovlivnili, ale není to tak. Jsem hodný člověk a soucítím s nimi.
Však mi slíbili, že už nebudou provádět žádné zločiny.“