A bylo po strachu

„Kdysi tu vládl král Lev,“ vyprávěl starý osel vnoučatům, „a to byl despota. Jen zavrčel, už se všichni třásli. A když i zařval, brrrrr. To vy si už ani neumíte představit.
Ale pak najednou Lev vážně onemocněl, a to byl jeho konec. Brzy ho všichni opustili, dvořané i strážci. Jednou mi povídala vrána, že leží na louce, úplně sám.
Tak jsem se šel taky podívat.
A tehdy, děti, do mě vjela taková odvaha a síla, jako ještě nikdy. Řekl jsem, tak abys věděl, jsem svobodný zvíře, žádnej soumar."
Pyšně pohodil hlavou. "A pak jsem ho nakopl, to jste měly vidět!"