Smrt není

Vlci mě pozorují zpoza stromů.
Nenávidí mě. Celý les mě nenávidí.
Jejich vytí mě provází nespavostí. Kosti po jejich malých, čistých vraždách bíle svítí.

Vlčici nacházím na kraji své mlžné hradby. Široká rána na boku zeje, snad od parohu?
Umírá. Mohu ji nechat pojít, osamocenou šelmu. Mohu smrt urychlit, získat teplou vlčí kožešinu.
Místo toho se shýbám, zavírám ránu poryvem šípkové magie, ohnutá slepě dýchám skrz bolest.
Zvíře vstane, zavrčí... a uteče.
Třas mě opouští až po hodině.

Když další noci pozoruji hvězdy přede dveřmi, mlha zašeptá. Šedé tělo se prosmýkne dál.
Po chvíli mi nohy přikryje teplá vlčí srst.