Pohodové večerní chvilky

Na pohodové večerní chvilky to u Karasových zrovna nevypadalo.
Snažil se, tu do manželky šťouchnul nosem, tam zas pohladil po bříšku – ale málo platné, hleděla na jeho pokusy stále stejně skelnýma, znuděnýma očima.
A to jí dnes dokonce přinesl květinu! Tedy, leknín. Ale růžový!
Co víc by chtěla? Ale Zlatuše si místo nadšeného mazlení na chudáka otevřela pusu:
„Když sis mě bral, kasal ses, že jsi drsný jako šmirglpapír a věrný jako izolepa! A teď? Jen se na sebe podívej! Jaký máš, prosím tebe, frikční koeficient? Kluzký jako Úhoř odvedle, to jsi! Jak se mám takhle přimět naklást jikry, no?"