World of Warcraft

Dokud má sílu pozvednout meč a povolat moc Světla, dokud v jeho hrudi plane byť jen jiskra naděje- nemůže přestat. Nesmí.

A tak Anduin Wrynn stojí před vězeňskou celou. Má těžké srdce mladíka, jehož tíží nebývalá zodpovědnost, ale odhodlaný pohled krále, který nepřestane bojovat za nevinné.

A Varok Saurfang mu pohled oplácí.

"V Lordaeronu jsi ušetřil můj život," řekne Anduin, a v rukou mu zachřestí svazek klíčů. "Proč?"
"Doufal jsem, že zastavíš Sylvanas."

Nastane ticho, pak cvakne zámek.
"To nemohu," tak zní strohá, nekompromisní odpověď.

Anduin se otočí k východu. "Ne, pokud budu sám."
Odchází. A dveře cely nechá otevřené.

„Kámo, konečně normální parta, myslel jsem, že ten raid už nedojdem.“
„Snažím se ten quest splnit už dva týdny, Cisco.“
„Čekat tak dlouho, to musí rychlíka dost frustrovat,“ zazubí se na něj vědec škodolibě. „Tak se kouknem, co nám NPC nabízí za odměny. Huh…“
„Co tam máš?“
„Retenční schopnost sladu. Buff. Resistence na alkohol. Jako vážně? Vždyť nejsem ani priest nebo druid. Kam na ty debilní názvy Blizzard vůbec chodí?“
Barry se začne chechtat jen do chvíle, než zazní replika od jeho quest givera.
„Tak se ukaž,“ vyzve ho Cisco.
„Reciproční ploutev zkázy. Trinket. Zní to jako pohlavně přenosná nemoc.“

Hrozil konec světa. Už zase.
Už ani neřešila, kdo to byl tentokrát. Páni elementů, draci, přerostlí hmyzáci, obři, nagy, šílení mágové, nemrtví, staří bohové, démoni, titáni... Znovu a znovu sem lezli, hlasitě pokřikovali o pomstách, osudech a nekonečném utrpení.
Na všechny do jednoho fungovala ostrá ocel a magie.
Usekla nejbližší chapadlo a zaškaredila se, když na ní dopadlo trochu černé krve.
"Kolikrát to máme opakovat?" zakřičela. "Než konečně pochopíte, že vám všem vždycky nakopeme zadky? Je tu snad někde napsáno 'Tady jsou mírumilovní, tady zaútočte?"
Zabodla dýku hluboko do oka a stvoření se s chrchláním rozpadlo.
"Tohle je svět války!"

Rudovlasá elfka stála tak nehybně, až zcela splývala se stíny.
Staré rybářské čluny, zapomenuté zde kdysi kýmsi, v poryvech slaného větru slabě povrzávaly.
Šum zvedajícího se přílivu by mohl snadno skrýt něčí přítomnost. Elfka věděla, že má v toulci už jen několik šípů.
Její oči nervózně pátraly v šeru blízkého lesa. Cítila blížící se nebezpečí.
Pohled jí bezděčně zaletěl k Majáku, černému oproti tmavnoucímu nebi.
Majáku, který musí ubránit.
Majáku, který teď jediný stojí mezi vítězstvím a porážkou.
Napnula neslyšně tětivu.
Z lesa zazněl válečný orkský pokřik.
„Mamiii?“ rozespalé volání z pokojíčku.
„Už jsi vzhůru? Tak máma vypíná počítač.“
Zase...

„Proč jsi pověřil zařizováním Stormwindských slavností zrovna Genna? Vsadím se, že má něco za lubem. Tenhle týden byl samý úsměv a zavrčel na mě jen včera, když jsem nesl korespondenci,“ zeptal se Wrathion krále.
„Genn je svérázný, ale nedá se mu upřít vlastenectví. Neohrozil by pověst Aliance a tedy ani Stormwindu. Každým momentem tu bude mistr krejčí s návrhy tvého oděvu,“ odpověděl Anduin.
„Kladl jsem Gennovi na srdce, aby zvážil kulturní pozadí každého z dvořanů, jsem si jistý, že vybral krejčímu porad-“
„Krásné odpoledne!“ pozdravil od dveří Kalecgos, za kterým vcupital mistr krejčí s náručí kožených popruhů a kovových doplňků.

„Na koho čekáme?“
„Krush nemůže, rodinná oslava, Tramnar nemůže najít vstup do instance, několik lidí o víkendu opustilo guildu a Xxlootznoobxx se včera objevil, sebral peníze z banky a zmizel.“
Grognokovi začalo cukat v koutku oka.
„Celkem nám chybí deset lidí. No a potom je tu naše skupina paladinů, nemůžou se dohodnout, kdo bude používat kterou auru.“
***
Grognok, vůdce guildy, se probudil s výkřikem a probudil manželku.
„Hrozná noční můra, vrátili jsme se do dob základní hry a raidovali Molten Core pořád dokola a dokola… Čtyřicet lidí, víš co to je?“
„Ššššš,“ tišila ho manželka, „to bylo před dvanácti lety.“

Zbrojí ověšený válečník v ošklivé rohaté helmě upíral oči na obrovské magické stvoření, promenádující se pod skalním převisem. Hodnotil situaci zkušeným pohledem a nehezky se pro sebe usmíval.
„Teď to začne být těžký,“ houkl přes rameno na skupinu čtyř přátel.
„Odtáhni ho dál od tý lávy,“ odtušila ta s lukem a podrbala svého vlka.
Mág odtrhl pohled od pomalovaného šamana, rozmisťujícího ochranné totemy.
„Taktiku známe.“
Léčitel dopil lektvar a zahodil ampuli.
„Můžem!“
Válečník zařval a skočil po zvířeti. Kolem ucha mu prosvištěly šípy.
Mágovi se v očích roztančily divoké plameny.
Čas se zrychlil.
Díky bohu za vysoké rozlišení, pomyslel si.

MILÉ DĚTI!
Chcete se naučit pořádně anglicky?
Nechcete propadnout?
Kde můžete denně chatovat s Maďary s pocitem, že píšete jak Hemingway?
Kde můžete seveřanům vysvětlovat, že u nás veřejné osvětlení už máme?
Kde můžete být za ty nejdrsnější pařany, jen když řeknete, z které země jste?
NO PŘECE NA WOWKU!