Předem prohraná bitva

Rudovlasá elfka stála tak nehybně, až zcela splývala se stíny.
Staré rybářské čluny, zapomenuté zde kdysi kýmsi, v poryvech slaného větru slabě povrzávaly.
Šum zvedajícího se přílivu by mohl snadno skrýt něčí přítomnost. Elfka věděla, že má v toulci už jen několik šípů.
Její oči nervózně pátraly v šeru blízkého lesa. Cítila blížící se nebezpečí.
Pohled jí bezděčně zaletěl k Majáku, černému oproti tmavnoucímu nebi.
Majáku, který musí ubránit.
Majáku, který teď jediný stojí mezi vítězstvím a porážkou.
Napnula neslyšně tětivu.
Z lesa zazněl válečný orkský pokřik.
„Mamiii?“ rozespalé volání z pokojíčku.
„Už jsi vzhůru? Tak máma vypíná počítač.“
Zase...