World of Warcraft

Elfský špeh se konečně ocitl uvnitř hradeb citadely Icecrown. Dostat se do této gigantické pevnosti byl téměř nemožný úkol, ale po vyčerpávajícím boji proti zlým nestvůrám, sněhu a mrazu stál konečně zde, aby dokončil svou pomstu. Podlý král Lichů sprovodil ze světa jeho přítele ve zbroji a spolu s dalšími hrdinnými reky ho odsoudil k nekonečným deseti věkům oslabení po jejich znovuvzkříšení. To nemohl nechat jen tak!
Teď ale nebyl čas rozebírat temné včerejšky, bylo třeba jednat. Zamířil rovnou do trůního sálu. Tam už se neschovával. Rázným krokem se blížil ke zamrzlému schodišti, vedoucímu k trůnu. Král pozoroval nevítaného návštěvníka mrzutým pohledem. Takových sem chodilo hodně. Ani se nenamáhal vstát.
„Takže?“ prolomil ticho vládce Citadely. Elf stanul poněkud udýchán na posledním schodě.
„Ó strašlivý zlosynu, přivádí mě prolitá krev mého přítele, která volá po odplatě!“ stručně vysvětlil důvod své návštěvy blonďatý mladík.
„Boží. A jakpak by sis to představoval?“ zeptal se král. Na elfově tváři se rozhostil nepříčetný úsměv.
„Takhle!“ zařval, vytáhl z opasku objemnou čutoru plnou ledové vody a začal lít její obsah na svého protivníka.
„Ať ti ta tvoje hnusná zadnice přimrzne k tomu pitomýmu trůnu navěky!“
„To už tu bylo,“ poznamenal král a popadl meč.
-Release spirit-

Arthas zuřil. Právě jen se skupinkou věrných vojáků a hrstkou hrdinů vyvraždil město plné obyčejných lidí, aby zabránil jejich přeměně v nemrtvé. Domnělého původce zákeřné nemoci, měnící lidi v krvelačné zrůdy, démona Mal’Ganise měl na lopatkách, ale sok mu přesto unikl.
„Budu tě pronásledovat třeba až na konec světa, slyšíš?! Až na konec světa!“ řval mladý princ do prázdna. Nevěděl, že cesta za démonem ho přivede k záhubě, udělá z něj monstrum a ztělesnění zla…
Lukáš zívl, netečný k temnému příběhu, jehož byl součástí. Hypnotizoval truhlu s odměnou a mumlal:
„Jestli tam nebude ten štít, už s tím fakt seknu.“

Motto: Jít na draka bez priesta je jako vyrazit do války po boku Francie (což je totéž, jako vyrazit na jelena bez xylofonu).
Larkorwi už jen ztěžka zvedal štít proti neúnavně dotírajícím pařátům nasupeného draka. Opodál se Daaku marně snažil nevnímat neuvěřitelnou bolest prstů od tětivy, kterou už nesčetněkrát napnul, aby z ní vypustil další šíp. Nadto mu zrak rozmazávaly slzy, jichž ještě přibylo, když zahlédl nehybné tělo svého věrného vlka, rozervané dračími spáry. Waru už nemohla; z posledních sil se snažila posbírat zbytky energie pro ještě jedno kouzlo. Snad je Hoppe udrží naživu… Hoppe?
„Kde je sakra Hoppe?!“ zuřil Lukáš.
„Teď mi psal esemesku,“ opáčil Dan, „nevynesl smetí, a tak mu máti vyrvala kabel od modemu.“
„Se na to WoWko rovnou můžu…“