DMD č. 10 pro 10. 4. 2010. Téma: Pod postelí

V koleji bývala nouze o místo.
Ne že by žáci měli velký majetek: pár svršků, nějaká ta kniha, někteří šťastlivci si vysloužili koberec nebo kožešinu, a hlavně spousta zápisků. Stohy a stohy papírů a pergamenů.
Erik Píšťalka je vršil na všech vodorovných plochách a teprve až už nebylo kde psát, nedbale je shrnul na hromadu a vecpal do truhly. Tu nechal stát pod oknem, všichni si o ni okopávali holeně a nadávali.
Jednoho dne ji Anzelm zastrčil pod svoji postel hned vedle vlastní krabice pečlivě srovnaných listů a svitků.
Od té noci mu slova v ní uvězněná broukávala do snů.

Už dlouho se nikde necítil doma. Už si nepamatoval, jaké to je mít domov. Byl vyhnanec. Nešťastník bez střechy nad hlavou. Jen ten chlapec mu dával nějaké jídlo a nocleh. Nechával ho u sebe přespat. Jinak by neměl vůbec nikoho. Byl mu vděčný. Asi... nebyl si jistý, jestli stále ještě ví, co to vůbec je... vděčnost... Kdysi býval uznávaný. Měl moc. Měl sílu. Měl důvěru. Co z něj zbylo teď? Jen tělo jako kost a kůže a vlasy zšedlé neustálým potulováním ve stokách. Jako krysa...
„Harry, neviděl jsi Prašivku? Zase se mi ztratila!“
„Klid, Rone. Určitě zase spí pod postelí.“

Míjela další stánky. Při výročí se pokaždé objevily naprosto všude a nedalo se jim vyhnout. Vždycky se najde někdo, kdo věří, že hrdinové neumřeli, ale tohle? Když začne protestovat, jen ji zdvořile ujistí, že její zásluhy nejsou o nic menší. Jistě. Nechápou, co jí vadí.
„Fred žije!“
„Lupin dál vyje na měsíc!“
„Tonks přežila, jen se změnila!“
Z těch placek a triček se jí dělalo zle. Copak nedokážou chovat smrt v úctě a smířit se s ní? „Dobby...,“ no dobře, to by šlo využít ve SPOŽÚSu.
„Brum-,“ vyděšeně zamrkala. Co má být tohle? „Brumbál žije a schovává se pod postelí"???

Uprostřed noci muminka probudily podivné zvuky. Chvilku se převaloval, pak sebral polštáře a vykradl se z pokoje.
„Maminko, mohl bych si dnes lehnout k tobě?" zeptal se potichu.
„Hm," udělala maminka rozespale, „a proč vlastně?"
„Pod mojí postelí totiž někdo bydlí. Stěhuje tam nábytek a naklepává peřiny a myslím, že dokonce zametá!"
„Poslyš, a nemá hlad? Nabídls mu něco k večeři?"
„Vlastně ne," odpověděl muminek, šel do spíže a vzal sýr a marmeládu a nákyp od večeře. Zaťukal na nohu postele. „Dáte si něco k jídlu? Au!" vyskočil, protože návštěvník ho citelně kousl do palce u nohy. „Tos nemusela, Mio!"

Fandom: asi by se to dalo i v jiných fandomech, ale myslela jsem hlavně na Zeměplochu
Svět se otřásl a zahořel odporně oslňujícím bílým a fialovým ohněm. Ohlušující hřmot nešlo utišit, a následné tupé ticho ho dohánělo k šílenství, protože věděl, že to je teprve začátek.
Třesoucími se neohrabanými pazoury si nasadil klapky na uši a přes oči si zavázal černý pás látky. Strachem ztuhlé drápy se mu zvrtávaly. Temnotu rozřízlo další světlo ostré jako břitva a burácení. Klapky a páska nestačily; svinul se do klubíčka, ale kam, kam?
Po hmatu se plazil do ještě temnějšího koutku pod postelí, za krabici od bot.
Nestačilo to.
Kam už se má proboha schovat bubák, který se bojí bouřky?

Fandom: Crossover (masový)
V různých vesmírech pod různými postelemi různých lidí najdeme věci různé.
Někdo se do těch míst snaží cosi před světem ukrýt...
Mirek Dušín poznámku za hlasitý smích při hodině.
Magráta Česneková odvážné pomněnkové šaty s krajkovým lemováním a hluuubokým výstřihem.
Arnold J. Rimmer sebe. A špinavou polévkovou lžíci.
Někdo si tam ukládá srdeční záležitosti, aby mohl kdykoli zkontrolovat, že tam stále jsou...
Sheldon Cooper svoji sbírku sci-fi cosplay kostýmů.
Paris Helenu.
A někdo jen v oněch prostorách prostě už nějaký ten čásek neuklízel...
Severus Snape velkou pavučinu (i s několika chlupatými obyvateli), pár zlámaných brků a černou gumičku do vlasů.

Poznámka: Pokračování mého drabble na téma Dlouhé vlasy, krátký rozum a odpověď na otázku, co bude Bábi Zlopočasná dělat bez svého drdolu =D.
Někdo byl nahoře. V její ložnici. Bábi se nebála. Jenom vůbec nechápala, jak si někdo mohl dovolit vloupat se k nejvěhlasnější čarodějce v Lancre.
Ze zvyku zašmátrala po drdolu, ale hrábla jen do čerstvě ostříhaného mikáda.
„Do háje,“ sykla. Pak si vykasala sukni a vytáhla zpod punčochy jednu ze svých jehlic. „Člověk nikdy nesmí zapomínat na záložní zbraň,“ pomyslela si a vydala se nahoru. Zpod postele bylo slyšet podivný nářek.
„Co to k čertu…?“ Nestihla ani doříct. Světlo svíčky se odrazilo v jednom kočičím oku.
„Silvere! To bude mít Gyta radost, že si zase bude moct rozšířit rodokmen tvých potomků…“

fandom: Opět si nejsem jistá jak nazvat fandom. Vtipy o Chucku Norrisovi?
poznámka: Za tohle může placka, co jsem kdysi viděla, a teď mě napadla v souvislosti se zadáním. A jak tak senilním, začínám mít problém opustit myšlenku…
----------------------------------
Blížila se druhá hodina ranní. Chuck vylezl ze sprchy s ručníkem ledabyle omotaným kolem boků. Otevřel ložnici. Nejdřív vklouzl jeho stín, ale lehce ho předhonil.
Nejprve si oblékl košilku, následovala čepička s bambulí.
Před spaním třikrát vertikálně oběhl pokoj, udělal sto kliků bez pomoci rukou a olízl si lokty. Když se zhluboka nadechl, zadrnčela jeho neprůstřelná okna.
Už už chtěl vklouznout pod deku, ale zarazil se. Jako by zpod postele vycházela slabá namodralá záře. Znejistěl. Kolena se mu začala klepat, což v Japonsku způsobilo zemětřesení. Sebral veškerou odvahu a nakoukl pod postel. Mohl si oddechnout. Ani dnes tam nebyl Dalek.

Poznámka: žánr AU - díkybohu jsem si bez dovolení půjčila od Danae. K tomuto drabbleti se ale ic jiného nehodí.
_______________________
Schody jsou cítit stářím a postřikem proti červotočům. Lucinka se je snaží vydupat nahoru co nejrychleji. Jediné škobrtnutí může být osudové. Petr je už o dvě hlavy vyšší než ona a rychlý jako čert.
Vpadne na chodbičku v prvním patře. Na okamžik si představí, jak by se tvářil Edmund, kdyby ji chytili jako první, a ještě zrychlí.
Zalomcuje klikou u dveří. Sláva, odemčeno. Zakopne o práh, zapotácí se, ale nespadne. Vrhne se pod postel, pokouší se zklidnit dech a tiše čeká.
V jiném světě, daleko od toho místa, pod náporem věčného sněhu zavrže větev stromu. Zní to trochu jako zasténání.

Poznámka: Vtipy o Ch.N. byly u nás na gymplu jeden čas hodně populární a tohle téma si o to přímo říkalo.
Varování: Pohádkové
---
„Běž už spát!“
„Maminko, já nechci. Já se bojím,“ kňourá malý bubák.
„Čeho?!“ zasténá matka. „Já ti přečtu pohádku, chceš?“
„M-možná.“
Matka si povzdechla. Čeho se její nejmladší tolik bojí?
***
Konečně synka uložila. Úlevně si sedla k šití. Její manžel včera přišel ze strašení s natrženou pelerínou a zlomeným nosem.
„Co jsi to jen dělal?“ zeptala se manžela, který ležel na kanapi s kusem ledu na nose.
„Já… Vždyť víš, že mne převeleli do Severní Ameriky. No, a… Připletl jsem se tam k jednomu natáčení… Akčního seriálu…,“ soukal ze sebe ten.
***
„Mamí, pod mou postelí je Chuck Norrííís! Mááámííí! Pomóc!“