DMD č. 5. pro 5. 4. 2014. Téma: Velení nech na mně

"Je hrozná zima," brblala Miss Amerika. "Nebýt Lokiho chytrých rad, nezabloudili jsme a neskončili jsme v noci uprostřed pustiny."
"To není moje vina! Nebýt toho, že se Kate nutně musela účastnit té lukostřelecké soutěže, stihli jsme se k lodi vrátit včas... Ale jo, zima je. Teddy, skoč do lesa pro dříví na oheň."
Hulking chtěl oponovat, ale Billy byl rychlejší.
"Možná sis toho nevšiml, ale tomuhle týmu velím já," zpražil Lokiho. "Na dřevo půjde ten, kdo má nejvíc řečí."
"Miss Amerika?" navrhl Loki. Když se později vracel s dřívím z lesa, říkal si, že by měl zapracovat na umění mlčet.

Frodo ležel v trávě jako mrtvý, kolem krku měl věnec z pampelišek. “Ach můj ubohý pane!” vykřikla Elinor, “Již nemáte sil! Nemohu-li jej za vás nésti, ponesu já vás i s ním!” Snažila se Froda zvednout pod pažemi a bratříček se rozesmál, protože ho to lochtalo. “Teď já, teď já!” vykřikoval mezi salvami smíchu. “Teď budu hrát tátu já a Frodo budeš ty!”
Sam je ze zápraží pozoroval s pobaveným nesouhlasem v očích. “Neměli jsme včera toho harfeníka pouštět do domu,” zabručel.
Růža se usmála. “Nemůžeš čekat, že Píseň o devítiprstém Frodovi a Prstenu osudu mine zrovna tvoje děti, Same.”

Obrovitý sál.
Široké schodiště.
Velké kulaté okno s výhledem do vesmíru.
Před oknem černý trůn.
Místo hodné velitele Hvězdy smrti, vládce Impéria.
Darth Vader spokojeně usedl na trůn.
Nyní mohl dát volný průchod pocitům.
Napřed se vypořádá s Rebélií, a pak ...
V duchu viděl jediný výstřel, jímž smete císařský palác na Coruscantu.
... převezme moc nad galaxií.
„Vidím, že se dobře bavíš!“
Palpatin doslova vyrostl z leštěné podlahy.
Vader ztuhl jak školák přistižený při činnosti nepatřičné.
„Vrať se na mateřskou loď,“ potměšile přikázal Palpatin. „Přebírám velení.“
„Ano, můj pane,“ vydechl bezmocný Vader.
A s pocity dítka, jemuž sebrali kačenku, opustil sál.

Kloboučník se jal pronásledovat proradného vlkodlaka a trojice mohla pokračovat. Jenže kam, když každý měl o novém směru vlastní představu?
Dorotka navrhovala vyhledat dobrého čaroděje, Batman hodlal čapnout některého z místních a cestu z něj vymlátit, Edvin je moc neposlouchal a oťukával zdi.
Debata těch dvou se kupodivu neuklidnila ani poté, co Dorotka vytáhla stříbrný dolar, ať rozhodne náhoda. To už Edvin naštěstí našel hledanou čtvrtou zeď, prostě ji prokopl a oslovil člověka za ní:
„Chceš-li utéct smrti hadí, dát mu prim ti dobře radí, též se vysrat na pořadí, jen ať si čas jak chce řádí.“
A bylo světlo.

Bylo mu čerstvě přes dvacet a neměl rád svoji práci. Každý večer měl za úkol projít ulice od Světlé až do Židů a hlídal pouliční holky. Všechny ty květinářky, venkovanky a švadlenky, které dělaly, jako že nic, koulely očima a špulily rty, mu byly úplně lhostejné. Když seděl U Huňků, přisedla si dívka a představila se jako Tonka. Zeptal se na rovinu, kdo ji pase, tvrdila, že nikdo.
Za pár týdnů dal u policie výpověď a spolu s Tonkou založili v Platnéřské luxusní šantán. Tonka věřila, že s Emanuelem se jí povede dobře. Ale byl to chlap jako každý jiný.

Tři děti utíkaly chodbou směrem ke kuchyním, trojhlas jejich těžkých okovaných bot ohlašoval příchod úderné jednotky už z dálky.
Nejstarší z dětí, chlapec, se zarazil za posledním rohem před kuchyní a natáhl ruku aby zachytil bratra a sestru.
"Musíme počkat, mohla nás slyšet kuchařka." syknul a věnoval rozjařeným sourozencům ledový pohled.
"Vždyť už jsme to dělali tolikrát. Stejně nás to zase nechají vzít!" opáčil mladší chlapec a zaškaredil se oplátkou na bratra.
"Frerin má pravdu!" položila si ruce v bok nejmladší Dís a nafoukla tváře.
Thorin jen zavrtěl hlavou a povzdechl si."Velení nechte na mě, já budu jednou králem."

První paprsky se prodíraly zaprášenými roletami do pokoje.
„Neměl jsem tě volat“, zalitoval Charlie.
Spider spokojeně rozvalený na pohovce odhodil svou příšernou zelenou fedoru. Zatočila se, přistála pod stolem.
„To nebyl špatný večírek,“ prohodil a nonšalantně si zapálil tlustý doutník. „Už zbývá jen posledních pár kapiček tmavého portského,“ odklepl bez zaváhání popel do květináče s Charlieho rozkvetlou bromélií.
„A pak už mě opravdu necháš na pokoji a půjdeš?“ zadoufal Charlie.
Spider místo odpovědi přiskočil s připravenou sklínkou. Charlie ji do sebe s povzdechem obrátil. Okamžitě se mu začaly klížit oči.
S posledním zábleskem vědomí zaslechl šeptavé: „Velení nech na mně“.

„Co budeme dělat?“
„Musíme je zastavit, ježí se mi z nich chlupy.“
„Mě lezou do systému a mění příkazy.“
Lister se zamyslel. „Velení nechte na mě, mám nápad.“
Potichu se přikradl k místnosti: „Vzduch čistý, až dám pokyn, vypnete proud.“
Rozrazil dveře.
Stovka Rimmerů najednou utichla.
Naprázdno polkl.
„Chopte se ho,“ zavelel jeden. Pětice se začala přibližovat.
„Holly, teď!“
Světla zhasla, kosmická loď se začala otáčet, ale Rimmerové se přibližovali. Jejich žhnoucí oči zářily ve tmě.
* * *
„Ne, nechte mě, nezabíjejte mě,“ ječel nahlas.
„Pane Listere, vzbuďte se, dnes budeme zapínat pana Rimmera po dvouměsíční úspoře energií.“
Lister vytřeštil oči.
„Ne!“

„Ty zmetku! Hajzle odporná! Já tě…“
Přemýšlím jakou ošklivou a bolestivou smrt mu připravím.
„Rozmlátíš mě kladivem? Tím velkým?“ pošklebuje se mi nepokrytě můj záložní mozek.
„To bys mi neudělala.“
„Udě-la-la,“ cedím vztekle mezi zuby.
„A nechceš se radši uklidnit, uvařit si čaj nebo dát si panáka a nechat to na mě?“ smlouvá. Parchant! Já mu ty jeho psí oči… pardon obrazovku… ale nesežeru.
„No to teda nechci! To by zase dopadlo!“
„Hele já bych to zvládnul. Obrázek sem. Obrázek tam. To je brnkačka…“
O co se ten bezpáteřní, drzej stroj vlastně snaží. Co pak neví, kdo je tady šéf?

„Bojoval jsem v Nirnaeth Arnoediad!“ vykřikl Glorfindel.
„Já taky,“ odvětil nevzrušeně Erestor.
„A zabil jsem balroga!“
Elf v černé róbě pokrčil rameny.
„Takže mi netvrď,“ pokračoval zlatovlasý, „že bych nezvládnul dělat tvoji práci. Stejně tu jen pobíháš s papíry.“
„Když myslíš,“ pousmál se Erestor a v očích mu pobaveně zablýsklo.
Došla sůl. Oficiální návštěvu z Temného hvozdu nikdo nepřivítal. Z dortu na oslavě dvojčat vyskočila trpaslice.
„Zavolejte mi ihned mistra Erestora!“ zahřměl Elrondův hlas chodbami Imladris.
„Můj pane?“
„Co má, pro lásku Valar, tohle znamenat?“
Erestor omluvně naklonil hlavu: „Ach, zapomněl jsem se zmínit, že tu teď velí lord Glorfindel?“