Zaklínač

„Jsem snad nějaká děvka pro všechno?“ rozčiloval se Geralt. „Nebudu pro pár grošů hledat ztracené ovce a nahánět nevěrné chasníky.“
Marigold nesouhlasně vrtěl hlavou. „Takhle ale daleko v životě nedojdeš, Geralte,“ řekl káravě.
„Vlez mi na záda, Marigolde. Co uděláš pro naši obživu ty?“ zeptal se provokativně zaklínač.
„Já?“
„No, ty.“
Marigold na něj překvapeně hleděl.
„Já jsem přece básník, mým posláním je šířit–“
„Umění… ale to nám je teď k ničemu. Jestli chceš večeři, musíš přiložit ruku k dílu.“
„Ale já…“ zaprotestoval bard.
„Co? Marigolde, takhle daleko v životě nedojdeš,“ vycenil na něj Geralt zuby a podal mu inzerát.

"Geralte."
"Borchu."
Rytíř přistoupil k Zaklínači a než stačil Geralt cokoliv udělat, obdržel žebra drtící objetí.
"Rád tě vidím."
Geralt se s ulehčením nadechl.
"I já tebe. Pivo?"
***
"Takže, Geralte, u tebe vše při starém?"
Geralt se ušklíbl.
"Ano, stále si mě někteří pletou s nájemným zabijákem."
"Opravdu?"
"Nevěřil bys. Korunované hlavy...," Geralt mávl rukou a dopil pivo.
Borch zúžil oči a objednal další.
"Věřil."
Dlouhou dobu pili v tichu.
"Aspoň na ně můžeš vrhnout děsivý pohled. Co mám dělat já? Vychrlit plameny?"
"Chceš říct..."
"Ano."
"Asi vypadáme natolik schopně, že zvládneme všechno."
"Začínám nenávidět lidi. Aspoň některé."
"Hm... dospíváš."

Cesta za Marigoldova neustálého žvanění ubíhala obzvláště pomalu.
„Víš, proč tě lidi nemají rádi?“ zeptal se ho básník. Geralt přemýšlel, co by řekl, aby ho donutil mlčet, ale věděl, že se to dozví tak jako tak.
„Proč?“ zeptal se odevzdaně.
„Ty se pořád tak mračíš! Vůbec se neusmíváš! V tom je zakopanej pes, Geralte. Proto nemáš práci, protože lidi si myslí, že jimi pohrdáš,“ vzdychl Marigold.
„Ale já jimi pohrdám. Alespoň většinou,“ podotkl zaklínač.
„Vidíš, ty jsi prostě hrozně negativní…“ mlel dál svou básník. Netušil, že jeho nejlepší přítel právě v hlavě spřádá plány, jak ho pozitivně sprovodit ze světa.

Geralt pádil za Hermínou, co mu nohy stačily. Musel uznat, že létá opravdu rychle. Přiběhl na mýtinu.

Stál tam sám Jochet, Yennefer a nově i Hermína. Všechny se vydaly za ním.
Jochet vzal nohy na ramena.

„Tak dost! Všichni se zastavte a laskavě mi vysvětlete co se tu děje. Naprosto
očividně je v tom zakopaný pes, tak se uklidněte!“ zavrčel Geralt.

Všichni se zastavili a přišourali se k němu- dračice popolétla- a sedli si na zem.

„Tenhle zrádce mě ošidil!“ začala Yennefer

„A mě zase zaklel!“ přidala se Hermína

„Chceme se mu pomstít!“ vykřikly obě naráz.

Geralt si jenom povzdechl.

Místností ladně pluly desítky žen s černými kadeřemi, každá oděná do černých šatů s bílými doplňky. Na krku stužka s hvězdou a na obličeji maska.
„No tě pic,“ vydechl Marigold. „Jak poznáš, která je Yen?“
„To je právě ten vtip,“ odvětil Geralt. Přichystala si na něj pěknou věc, pomyslel si trpce. Chce mít důvod, aby ho mohla pak pokárat za něco jiného.
Vnořil se do masy pružných těl a zbystřil své zaklínačské smysly. I pod maskami viděl, že všechny mají fialkové oči.
Zastavil se. Zavětřil.
A pak poznal, která z nich to je.
Po šeříku a angreštu tu voněla jediná.

Každý má svojí masku, pod kterou skrývá své pravé já, jako kdybychom se styděli za to, jací jsme doopravdy. Vytvoříme si masku, pod kterou nevidí ostatní. Ani já nejsem úplně bezcitný, jak si všichni myslí…

Geralta vyrušilo z přemýšlení volání.

„Geralte, tady nahoře!“

Podíval se nahoru. Ve vzduchu byla Hermína.

„Rychle, řekni mi, kam běžel!“

Ano, ten zlosyn zdrhnul.

„Běžel touhle uličkou doprava a pak jsem ho ztratil u studny.“

„Dík! Tak já ho letím najít.“

„Ne, počkej. Kdo je to?“

„Je to ten, co mě zaklel. Jmenuje se Jochet. Musím letět, ať mi neuteče.“
máchla křídly a byla pryč.

On jí slíbil lék proti neplodnosti. Velice účinný. Ona jemu zase poradila zaklínadlo. Byl to známý mág, už několika lidem to prodal a pomohlo to, to jí řekl. Ona mu jako tupá ovce věřila. Zkusila to, udělala všechno, co jí poradil, ale nic. NIC!!

Vtrhla do hospody. Chtěla se pomstít tomu nevděčníkovi.

„Geralte, pusť ho.“

„Yen? Co tu děláš?“

„Není čas na otázky, pusť ho už konečně.“
Geralt povolil stisk. Yennefer zamumlala zaklínadlo a on se zastavil. Prostě se nehýbal. Vrazila mu jednu, druhou, třetí facku a završila to kopancem do určitých partií.

„Vítej mezi eunuchy.“ Geralt se hnusně usmál.

Ptačí jeřáb, kotvičník, dub letní, andělika, lékořice lysá.
Mateřídouška, dobromysl, heřmánek, řebříček, šípek, hluchavka bílá, truskavec, čekanka, jitrocel.

Karneolové korálky, nošené ve dvou řadách kolem krku.
Aktivní měsíční kámen, nošený pod šaty na podbřišku.
Aktivní achát, přikládaný na podbřišek.
Záhnědy v kožené čelence.
Hematit na zápěstích.

Magická zaříkání, složitá kouzla, obřady, vyžadující ingredience nechutné a nezákonné.
Elixíry, jejichž složení a pracnost výroby zvyšují jejich cenu takřka astronomicky.
Dlouhé porady s osobami moudrými.
Vyšetření a odmítání výsledků.
Pokoření se a prosby ke kněžkám a bohům.
Zoufalé cestování daleko za hranice civilizace.
Nic.

Jestliže máte atrofované gonády, nic z toho vám nepomůže.

„Geralt vyskočil jako když ho střelí. Podej mi meč, Marigolde, vykřikl. Hodil jsem mu jej v poslední možnou chvíli.“

Slečna Vierunka si zatínala nehty do dlaní a s vykulenýma očima visela na Marigoldových rtech.

„Geralt sekal, jedna hlava, druhá, třetí....“

„Ach," povzdechla dívčina sevřenými rty.

„Krev stříkala kolem, že přes ní nebylo vidět, a Geralt stále sekal. Byl to koncert rychlosti a oceli Vierunko," pokračoval dál Marigold.

„Zaklínač si však vůbec nevšiml, že drak za sebou skrývá ocas s ostrým bodcem. Najednou jím kmitl a propíchl Geralta skrz na skrz."

„A v tu chvíli jsem se probudil,“ pronesl Marigold tiše.

Zašel si na oběd do nejbližší hospody. Objednal si pečínku a pivo a sedl si do rohu. V hospodě někdo vystupoval, jeho zpěv se rovnal Marigoldovu, ale bard to nebyl.

Šenkýř mu donesl jídlo a než si stačil kousnout, muzikant odhodil loutnu a vytasil meč. Celé obecenstvo vyjeklo. Zaklínač tušil, že tu něco nehraje. Potichu zaklel. Útočník se oháněl mečem a začal zabíjet lidi kolem sebe.

Zaklínač neváhal, vystartoval a tasil meč. Běžel k němu, aby mu zabránil v dalším zabíjení. Osoba se zazubila a hned se po něm ohnala. Zaklínač všechny rány vykryl a přiložil mu meč k hrdlu.