DMD č. 23. pro 23. 4. 2020. Téma: Masky

"To jsem zvědavej," prohodil námořník Kleinschmidt ke svému kolegovi.
"Je čerstvě po škole. Študent starýho Richtera, a pamatuješ si, jak je vostrej?"
"Jo," povzdychl si námořník a vyrazil novému veliteli v ústrety.

"Pane korvetní kapitáne, hlásí se námořník Kleinschmidt, Ingo, palubní stráž!"
"Námořník Hahn, Ludwig, pane!" ostře zasalutoval i druhý muž.
"Pohov, pánové. Jsem korvetní kapitán Hartmann, čerstvě po škole a ano, skutečně mne školil starej Richter."
Maska suverenity spadla tak prudce, že málem zazvonily na palubě. Erich se usmál, ještě že ho Richter seznámil s posádkou předem.
"Prý vám dvěma nic neunikne," dodal kapitán. "Skvělá věc na noční hlídky."

“Svit červeného měsíce přináší rozuzlení nečekaných událostí.”
Uprostřed maškarního bálu se setkali dva muži. Ten s červenou maskou stylizovanou jako králík dychtivě očekával odpověď modrého havrana.
“Jistě, vždyť červený měsíc je předzvěstí války,” odpověděl havran.
Králík si oddechl: “Ani nevíš jak dlouho tě hledám.”
Podal havranovi černý kufřík.
“Tady máš plány. A vyřiď na ústředí, že potřebuji vystřídat. Z tohohle místa se brzo zblázním.”
Havran se uklonil a zmizel v davu.
Jen aby se vzápětí vrátil.
“Co jsi zapomněl?”
“Svit červeného…”začal havran ignorujíc otázku.
Králíkovi se orosilo čelo. Komu to sakra právě předal přísně tajné plány Severokorejského jaderného programu?

Měsíc seděla doma. Jako králík v kleci. Věděla, že nemůže být nemocná, i kdyby chtěla, protože nikam nechodí. Dokonce ani na ten blbej nákup. Jen se psem okolo baráku. Jednoho dne přišel táta s návrhem. ,,V sobotu bych asi jel na otočku na chalupu. Posekat trávník, pustit už vodu, vyčistit kamna... Chceš jet taky?" Souhlasila okamžitě. Venkov! Příroda! Svoboda!

Večer na instagram přidala pár fotek. Dlouho se necítila tak uvolněná. Bez stresu.

Na fotky ji zareagovala kamarádka. Znala ji od vidění, fajn ženská...

,,Děláš si srandu??? Je karanténa, zákaz cestovat! Tohle je na udání! Promořený Pražák nás tu bude ohrožovat?!?"

"Take that off." Steve looked up as Tony entered, laying down the novel he was reading.

"Oh, hey Amber Waves." Tony let his suit recede, settling into the cuffs on his wrist. "Didn't think you'd still be up."

"Thought you might need help."

"Nah." Tony slumped down on the couch - the opposite end, not next to him. "Nothing I couldn't handle."

Steve nodded. "So, take it off."

"'Scuse me?"

"The suit." He waved at his face. "The mask."

"I'm not wearing..."

"Yeah, you are. You're still Tony Stark."

Tony frowned. Then, slowly, he took it off.

"That's better." Steve smiled.

Organizátoři hadího atletického mistrovství řeší pokus o podvod.

Jedna z užovek si nechala namalovat na záda klikatou čáru a přihlásila se do kategorie zmijí.
Kresba na hřbetě byla dokonalá, a tak podvodnici prozradil až netypický tvar zorniček. Nejdříve kvůli němu byla obviněna z dopingu, toto podezření se však nepotvrdilo.
K podvodu se nakonec přiznala sama. V hadím desetiboji, jehož součástí je kromě překážkového plazení i vytrvalostní škrcení míčů, by mezi zmijemi excelovala.

Nejedná se o první takový případ. Například v loňském roce se pokusil do ovčího volejbalového týmu proniknout vlk oblečený ve vlněném kabátě. Jeho motivace však byla zcela odlišná.

Vešla do kuchyně, stále oblečená do mladíkova pyžama.

Ten jí věnoval jeden pohled a rychle jej stočil jinam.

“Ehm… Musíme ti pořídit nějaké oblečení,” podotkl.

“Pročpak? Vezmu si to tvoje a zamaskuju se za mladého spisovatele. Nikdo nic nepozná,“ mrkla na něj.

Útrpně se na ni podíval.

“Věř mi. Pozná.”

“No dobrá,” pousmála se. “Zkusíme dohledat věci…” zarazila se a sklopila oči. Zhluboka se nadechla. “Marie... Tak se jmenovala,” pokračovala po chvíli tiše. “Marie Arbesová.”

“To je moc hezké jméno,” řekl mladík.

“Ano, ale… Cítím se, jako bych ho ukradla.”

“Kdepak. Dělej mu čest. Tak její památku uctíš nejlépe… Marie.”

Předstíral, že je nemocný.
Na otcův dotaz požádal, aby o něj pečovala.
Předstírala, že nevidí, jak se na ni dívá.
K jejím protestům byl hluchý. Jeho útoku se neubránila.
Předstíral, že o ni nikdy neměl zájem, když ji vzápětí vyhnal.
Její slzy, které otec ignoroval, uviděl bratr.
Předstírali, že královské domácnosti se zákon netýká.
Za tvrdým pohledem se pomalu skládal plán na odplatu.
Předstíral, že ho chce uctít jako ostatní prince.
Poručil, aby ho zabili, sotva se během slavnosti opije.
Předstíral, že se o všechny své syny zajímá stejně.
Vrahovi odpustil, sotva skončilo období truchlení.
Předstírali, že se nic nestalo.

Muž vstal z postele. Slunce sotva vylezlo nad obzor a už byl připraven čelit náporu dnešního dne - snídaně snězená, zuby vyčištěné a kravata narovnaná.

Spící maželce dal polibek na čelo, u dveří si vzal kufřík a vyrazil. Dojel na své soukromé místo - nenápadný domek daleko od zvídavých pohledů.

Brána automaticky detekovala muže a umožnila mu vjezd do garáže. Vystoupil z auta a prošel dovnitř.

Na právě zapnuté obrazovce se objevily dvě fotografie s detailními popisky. Kdo dnes muž bude a kdo je jeho cílem.

Jal se připravovat. Příštích několik dní bude diplomatem v Maroku.

Život agentův je precizní a pestrý.

Tradiční školní karneval.
V dívčí sekci běžná přehlídka pohádkových postav, převážně víl a princezen. Pokud je rodič obzvláště vynalézavý, objeví se kočka, Červená Karkulka nebo čarodějka.
Dobrá, byla tu jedna, co se přestrojila za krabici od cornflaků, ale ta byla z všeobecně známé podivné rodiny. A protože ty cornflaky ze svého okénka opravdu vydávala, vyhrála cenu diváků.

Ovšem Ithunn Snapeová se jako obvykle vymyká všem očekáváním. Ne, nenechte se mýlit, měli jsme tu už všemožná zvířátka, ale netopýr? Nemyslím kluk v kostýmu Batmana, ale holčička jako opravdový netopýr?
Chodí po sále se zavřenýma očima, a věřte nebo ne, fakticky echolokuje.

„Pořídil jsem si publikaci o ďasovcích…“
Tak strašně bolí vědět, že jsem Ti roky křivdil.

„Našel jsi knihu, kterou jsi nečetl?! Neuvěřitelný. Říkal jsem, že jsem naučil Klofana chytat míček?“
Ale jak jsi tomu mohl věřit? Po tom všem?!

„Vlastně jsem ji už četl. Myslel jsem, že hipogryfové jsou hodně svéhlaví...?“
Myslíš, že jsem tomu věřit chtěl? Proč jsi mi neřekl, že to změníte? Nevěřil jsi mi?

„Dobře, možná to naučil Klofan mě...“
Ticho.
„Nechceš čaj?“
Zoufale se rozesměje.
„Můžeme k čertu přestat být tak nechutně zdvořilí?!“
Ostrý nádech.
„Je mi to líto.“
„Já vím.“

Masky tiše dopadají na zem.