Captive prince

Byla to šachová hra, která trvala celý život. Musel být o několik tahů v předu a počítat se všemi možnostmi, pokud chtěl přežít. Lidé byli jen figurky na šachovnici - některé se daly použít k matu, ale jiné bylo třeba nemilosrdně obětovat.
Každý tah měl v sobě tisíce proměnných, stovky variant, všechny třeba vzít v úvahu. Jediná chyba znamenala ztrátu království a smrt.
Ale s jednou proměnnou jeho strýc nepočítal. I Laurent si nejprve myslel, že je to jen tupý barbar, zbytečný pěšák, trn v patě. Teprve když použil meč na jeho vrahy místo jeho samého, pochopil, jak moc se mýlil...

"Možná jsem měl ke vstupu dát nápis 'vstup pouze na vlastní nebezpečí'", pronesl Laurent, když Damen vešel do stanu. "Ale to by nepomohlo, že? Pořád se vracíš, jako pes ke svému pánovi."
Damen ho znal příliš dobře, než aby se nechal poznámkou odradit. "Nepomohlo. Laurente, já..."
"Nech si svoje omluvy."
"Jenom chci, abys věděl, že jsem ti nikdy nechtěl ublížit. Nechtěl jsem, abys ses to dozvěděl takhle."
Laurent na něj tiše hleděl. "Věděl jsem to od začátku. Od prvního okamžiku, kdy jsem tě uviděl," řekl pak. "Myslím, že jsem měl dost času se s tím vyrovnat. Nezlobím se. Už ne."