Saga (komiks)

Líbali se. 

Slova byla zbytečná.

Co na tom, že ona byla rohatá žena v mužském těle a on robot. Dva lidé, které se takto tady nikdy neměli potkat. Ona vojačka z měsíce Girlandu a on sluha létajících z pevniny, princ, samotný syn robotického krále. Cesta je svedla dohromady a lásce poručit nedokázali. 

Co na tom, že si ještě před chvíli vyměnili množství urážlivých nadávek. Nic to neměnilo na tom co cítili teď. Každý si prožil příliš bolesti sám, na to, aby dál chtěli pokračovat jen spolu.  Aspoň chvíli, malinkou chvíli, než je nekončící válka mezi křídlatci a rohatci opět dožene. 

Alanina křídla, hmyzí polokrovky, byly zakrnělé. Nebylo to nic tak výjimečného, na Landfallu bylo nelétajících jedinců asi dvacet procent, ale užila si s tím svoje. V dětství nekonečné hodiny s aviatickým fyzioterapeutem i pár posezení s psycholožkou. Špatně skrývané otcovo zklamání, když se pokrok nekonal, posměšky spolužáků. Její obranou byla rebelie. Bavilo ji označovat křídla, chloubu a znak své vlasti, za přítěž, a šokovat tak příbuzné i vrstevníky.
Heistova kniha jí otevřela svět, kde na křídlech nezáleží. Muž s rohy měl do jejího srdce snadnou cestu. Poprvé máchla křídly, když s jeho dítětem v náručí padala do hlubin.
Poprvé vzlétla.

Na té mrňavé planetce plné lesů a vody přistál kvůli defektu. Měl za sebou první rok v branži, spoustu vlasů a hluboko do kapsy. Zíral do ohně a přemýšlel, jestli se do opravy pustí zítra ráno sám, nebo se zadluží servisákům až za hrob, když za ním něco tiše písklo. Málem smetl podvyživené kotě bez srsti, které na něj upíralo velké oči. Pravdomluvnou kočku už viděl, ale nikdy takhle hubenou. Malého odvržence, který se nikdy nedostane k mlíku včas… Natáhl k němu ruku. Kotě mu samozřejmě vešlo do dlaně a začalo příst.
Freelancer si nevybírá společníka. Společník si vybíra jeho.

Sny, které Petrichor navštěvovaly ve vesmírné lodi ze dřeva, se příliš nelišily od snů z detenčního centra. Některé ji provázely od dětství, sny o nezpochybnitelném ženství deklarovaném rýhou zrození namísto penisu. Dávno se s nimi sžila. Další ji provázely od tranzice. Stále ji v nich oslovovali pane a ona si stahovala bolestivě pučící prsa, než vyrazila do útoku. Probouzela se s úlevou. Sny o líbání s Marcem si nevyčítala. Byl jediný chlap s rohy na lodi a ona rok s nikým nespala. Za bděla byl ženáč nedotknutelný.
Znervózněla, když ve spánku zahlédla štíhlé šedé prsty a nevyzpytatelnou obrazovku Prince robota.

„S lítostí Vám musím sdělit, že vyslaní muži byli do jednoho zabiti.“
„Opravdu? Tvrdil jste, že se jedná o bezproblémovou misi. Říkal jste, že Marco nepoužije zbraň ani magii proti žádnému živoucímu a myslícímu tvorovi. Byl jste přesvědčen, že vojín Alana je hloupá, jednoduchá a zbabělá.“
„Narazili na jednotku protivníka.“
„A řešení?“
„Zdá se, že křídlatí je pronásledují stejně urputně jako my.“
„Divíte se? S tím, co jsou? S tím, co by pro obě strany znamenali? S tím, co představuje jejich dítě?“
„Navrhuji najmout na jejich odstranění nezávislé.“
„Souhlasím.“
„Ta laciná záležitost se tím ovšem prodraží.“
„Žádná cena není vysoká.“

Že Alanu na Cleavu zachytila v osmém měsící bezpečnostní kamera byla normální zlomyslnost osudu. Cleave byl totiž znám jako “svět bez kamer” - stálo to dokonce na jeho propagačních letácích. Z doby bronzové skočil rovnou to postindustriální turistické destinace, kterou milovali především svobodomyslní dobrodruzi.
Když pak na Cleave vtrhla celogalaktická válka, kamer nebylo třeba, pohyb nepřátelských vojsk mnohem lépe monitorovaly špionážní družice a optické drony.
Jediná funkční kamera na Cleavu byla namontována na domku paranoidního Pilcha seniora, který marně doufal, že díky ní zjistí, kdo mu chodívá na hrušky. Bohužel právě na jeho dvorku Alana ukradla ze šnůry ten zpropadený plášť