DMD č. 11. pro 11. 4. 2016. Téma: Levná kořist

Za ryku polnice,
V pískotu střel,
Na cestě krajnice,
Kura jsem zřel.
Ležel tu nehybně,
Odevzdán smrti,
Nevnímal ani mě,
Jen hlavou kroutí.
Co se to stalo, mu
Že z nebes se snesl,
Právě, když do domu,
Ponravu nesl.
Potravu, pro svoje,
Nevinná robátka,
Hlesne, však nestoje:
„Copak má kuřátka?!“
Kdo je teď nakrmí,
Nemám dost sil,
Samy to neumí,
A sám, bych pil.
Sucho mám v zobáku,
Pařáty necítím,
Saleko k baráku,
To bude tím…
Že život prchá ven,
Z tuřího těla,
Posledním záchvěvem,
Odumřu zcela.
Tyčím se nad kurem,
Hlavou mi běží,
Drabble je fenomén,
Slova mi sněží.

Slepička už toho měla právě tak dost. To bylo pořád, zobali spolu zrní, kohoutek se začal dusit, a ona aby pak lítala od studánky ke krejčímu, od krejčího k ševci, od ševce k prasátku a tak dále, takže kromě zachraňování kohoutka fakticky dělala poslíčka celé vesnici, sousedé už si pochůzky skoro nevyřizovali sami, jen si počkali, až se kohoutek začne zase dusit, a pak ubohá slepička aby běhala od čerta k ďáblu a ještě trnula, aby s tou vodou přišla včas, až si jednou řekla, to víte, budu vám tady dělat tajtrlíka, udělala si kurz první pomoci, a má vystaráno.

"Dnes si vyzkoušíme komunikaci se subjekty v praxi. Půjdeme do města a vaším úkolem bude přesvědčit libovolného člověka, aby se do hodiny objevil na místě, které vám určím."
...
Střezislava se chvíli prochází a najednou si všimne kluka sedícího u kašny. "Ahoj, myslíš, že bys mi mohl s něčím pomoct?" zamrká řasami a usměje se.
"Ehm... Co potřebuješ?" (Líbím se jí!)
"Dělám takový úkol do školy ... "
(Má zájem, jenom se stydí.)
"... a potřebovala bych, aby jsi se mnou došel do parku."
"Jasně, můžu jít třeba hned!"
...
"Výborně Střezislavo, jsi tu první. Ale nezapomeň, že na každý subjekt nestačí jen roztomile zamrkat."

Baron Cedric byl vášnivým lovcem. Na svém panství pořádal hony nejméně třikrát do měsíce a vynakládal nemalé peníze na to, aby jeho obora byla vždy dobře zásobena zvěří. Občas si ale dopřával i poněkud výstřednější zábavy.
Exotické trofeje, zdobící stěny jeho panského domu, byly zčásti výsledkem jeho výprav do dalekých krajů, zčásti darem. To si alespoň Peregrin v první chvíli myslel, když naslouchal baronovu vyprávění. Hostitel jej však záhy vyvedl z omylu, když nasedali na koně:
"Mám pro vás dnes něco vskutku speciálního, pánové. Koruna dnešního lovu bude vpravdě královská. Nechal jsem totiž jako hlavní kořist vypustit v oboře lva."

„Bráchové, neblázněte. Tohle nestačí. Materiál je to sice levnej a obnovitelnej, ale musíte jít s dobou! Nějaká chatrč, to už se nenosí! Přidejte si k tomu aspoň železobetonovou konstrukci. Víte jak to chodí, přijde vlk, houkne, foukne, cvakne čelistí, a jste sežraný prasátka!“ Lamentovalo třetí prasátko.
Jeho bratři se usmívali, ale argument, že by neměli barák dost moderní, jim hlodal v mysli, a tak se plácli přes kapsu a pozvali si architekta. Nechali si navrhnout domečky moderní, obnovitelné, izolované, nehořlavé, ocelovými lany ukotvené, s rekuperací a tepelným čerpadlem. A vlk neměl šanci. Banka poskytující hypotéku si své dlužníky sežrat nenechá.

Nikolas vdechl vůni dávných vzpomínek a vkročil do Rue de Montmorency.
Pořád tam stál. Zadumaný a bezpečný. Jeho domov.
S úsměvem se dotkl zdiva. Nejdříve obkreslil prstem symbol N a F. Totožně pokračoval, dokud kámen nezačal měknout. Poté z něj vytáhl... pergamen.
Zarazil se. Pergamen? Ne, to není možné. Byl tam! Přece tam dával... Klarent- dvojče Exkalibru.
Zamračeným pohledem přelétl text na pergamenu.
"Objevil jsem Tvé tajemství, Nicolasi Flamele,... přišev zde hledati Kámen mudrců, nalezl jsem meč Tvůj... schovati ráčil jsem ho... jist, že Tys živ...
S úctou Claudius Frollo"
Nikolas si povzdechl. Takže teď jenom prohledat katedrálu Notre Dame...

Nemohli uvěřit svému štěstí. Když se Čarodějky vydávaly do pustiny, nikdy nechodily sami. Tahle vstoupila do jejich země, světa rozpadlých budov, lesů uprostřed bývalých náměstí a pohoří ze sutin zmizelého světa, jako by se vůbec nebála.
Měli by se nad tím zamyslet, ale byli plní chtíče. Když naposledy ulovili Čarodějku, mnozí za to zaplatili životem. Kmen byl ale díky tomu silný, ovládal už velkou část pustiny.
A dnešní kořist jim pomůže ovládnou zbytek.
Čarodějka zastavila uprostřed toho, čemu se dřív říkalo Times Square.
Ze stínů se na ni dívaly tisíce očí.
A pak se z oblohy snesl oheň a dým.

Posunul křeslo blíž k oknu. Povytáhl papírový kapesník z krabičky tak, aby podbízivě povlával ve vzduchu. Roztřídil čajové sáčky podle barev. Zkontroloval, zda má v poznámkovém bloku nalistovaný první list.
Zbývaly minuty a jemu srdce bušilo až v hlavě.
Představil si titulek zítřejších novin. Psychoterapeut dostal panický záchvat a vypadl z okna.
Klid, napomenul se. Připravoval ses celá léta. A přinejhorším, zkoušku krizové intervence jsi zvládl bravurně. Dýchej.
Někdo zaklepal na dveře.
Nasadil úsměv a otevřel sympatické studentce psychologie, která si v následující hodině rozpitvala vztah s matkou a neposmrkala jediný kapesníček.
Byl skoro zklamaný, že to šlo tak snadno.

Usmlouvali jsme to dobře.
Ale těch problémů s ním! Přemýšlel! Měl své názory a dokonce i vlastního boha, naštěstí jen jednoho.
A pak se do toho vložila Mút. Mou krásnou, osamělou ženu ten mladík zcela okouzlil. Snad si myslela, že i ona v jeho rukou rozkvete. Všem třem by nám ulehčilo život, kdyby se jí podvolil. Jenže on se vzepřel a byl mi odebrán, stejně jako byl, bratry či bohem, uloupen otci.
Zůstal jsem mu nablízku a sledoval jeho přerod ze schopného správce v mého přítele a nakonec i zachránce nás všech. Za pár desítek debenů mědi? Zatraceně výhodná koupě.

Pátek večer. S kamarádem vyrážíme do nočního klubu pobavit se. Pít. Tancovat. Sbalit nějaké holky. Zkrátka za zábavou se vším všudy.
Stojíme u baru, když v tom k němu přijde vysoká blondýnka v minisukni a podpatcích. Obří výstřih. To beru jako signál. Zvu ji na drink. Objednám jí tequilu sunrise. Jdeme tancovat. Pohybem se jí alkohol rozproudí v krvi a za chvíli je úplně na šrot. Z jednoho jediného drinku. Asi není moc zvyklá pít.
To by bylo, abych toho nevyužil. Zavolal jsem taxi a jeli jsme ke mně,kde jsme spolu strávili noc. Tomu říkám dobře strávený páteční večer.