Naslouchej hlasu krajiny

"Copak jsou, prosím vás, ty velké koule, které jsou k vidění v kamenolomech na Slovensku? Teď jsem zase četl nějaké třeštění záhadologů o novém nálezu v Polsku, myslím..."
Geolog se usmál.
"Na mimozemšťany nevěř, Alasdaire."
"V tomto případě nevěřím, Occamova břitva. Proto se ptám. Nejsou to sopečné pumy?"
"Ne, ty mají kapkovitý tvar, tohle jsou běžné konkrece, jen prostě větší. Když mě vezmeš do města do obchodu pro svačinu, vezmeme to přes lom."
Když jsme v lomu přeskákali pár hromad navršených balvanů, ukázal mi jich rovných osm. Ta poslední měla tvar protáhlý, ale jinak úhledné koule, asi metr v průměru.

IRBIS horský, lat. panthera uncia. Třída savci, řád šelmy, čeleď kočkovití. Zřejmě pro vizuální podobnost též nesprávně nazýván sněžný levhart, jeho nejbližším příbuzným je však tygr. Vyskytuje se v horských oblastech a náhorních planinách Asie. Proti chladu je chráněn dlouhou a hustou srstí (v zimních měsících může být přes 10 cm dlouhá) a speciální stavbou čenichu, kterým si při dýchání předehřívá vzduch. Doupě mívá i přes 10 metrů vysoko ve skalních rozsedlinách, kam bez obtíží doskočí. Potravu tvoří především horští kopytníci. Není schopen řevu.
Negativní hrdina románu V. Ananjana Zajatci pardálí soutěsky.
Úspěšně chován v zoo. V divočině ohrožený druh!

Raghul ještě naposledy překontroloval svár a vylezl z velké klece.
"Můžeme. Na tohle jsem se netěšil."
To nikdo z nás. Cheetah Star je neskutečný mazel, ale umí být strašně tvrdohlavá a nám se nechtělo ji na půlhodinu uspávat, nedělá jí to moc dobře. Těžkou levhartici jsme zdvihli raději oba a nesli ji do přepravky. Holka si těžce povzdechla a složila mi tlapy kolem krku. Smrdělo jí z tlamy, že se mi málem podlomila kolena, ale Raghul, který nesl opačný konec, na tom nebyl lépe. Pak to mazlíkovi došlo. Vyškubla se, mávla tlapou a vyjevený Raghu seděl v kleci místo ní.

"Nechceš zavolat policii? Tobě to projde, ale já jsem cizinec a víš jakou má na mě smírčí soudce žízeň."
"Klid, máš pět svědků."
"Jak myslíš."
Přikradli jsme se k boudě a kopli s Robinem do dveří oba současně. Opatrnost byla zbytečná, seděl tam u stolu, opile blábolil jakýsi popěvek. Mrtvý delfín visel za ocas u stropu.
"Hlídej ho, Alasdaire. Já nemůžu, zabil bych ho asi", vycedil Robin, sňal delfína a vlekl ho z chatrče.
Vzal jsem poloprázdnou láhev, zvedl rybáři v námořnickém tričku hlavu a nacpal jsem mu hrdlo láhve, vzteky bez sebe, do úst. Rum mu vyhrkl i očima.

Byl to takový rázný otec rodiny. Během výletu poučoval děti i ženu o tom co je kde za květiny či stromy, pak je z toho přísně zkoušel a rozčiloval se, když odpověď nebyla dána včas, či byla dokonce chybná. Otrávené obličejíky dětí byly reakcí na jeho lamentaci, že on když byl malý tak to uměl, i kdyby ho o půlnoci vzbudili. Na dřevěném mostku se otočil, šel pozadu aby ratolestem četl levity za pochodu, uklouzl a skončil v chladném potoce.
"Tak mi přece pomozte, nebo se utopím!" Bylo tam vody sotva po kolena.
Žena vycedila: "Mlč a umři jako chlap!"

"Tak se podívejte, konstáble, tohle zvíře sice umí strhnout dobytek, ale sem ani nepáchlo! Posledně když jste jim uvěřil, tak jsem vás osobně dotáhl k překupníkovi a jakou krásnou kůži teď máte ve skladu! I ty jejich kozy jsem pro vás přepočítal!"
Policista hleděl na velký dřevěný sklopec a kousal se do rtů. Nebylo mu to vůbec jedno, to bylo sympatické. Ostatně i z něho dělali blbce, ale měl svázané ruce nařízením o maximálním ohledu na dělníky, co sázeli plantáž. Už tak jsou to ubožáci. Levhart obláčkový je zde ale naprosto ojedinělý!
Vzal jsem do ruky sekyru. Policista se odvrátil.

Robin stáhl brýle, zaklonil hlavu a prohlížel si věže Trosek. Pak se na mě
otočil.
"Viděl jsem zblízka syrské kraky. Vaše pevnosti nemají tu mohutnost, ale jsou ve své strohosti elegantnější."
Potěšil mě tón jakým to řekl. Zdánlivě lhostejně, ale znám ho a poznám, kdy je nadšený, jen to trochu skrývá. Becky se ale nezapřela, více než hrad ji zajímala zvířata v ohradě.
Minule u večeře ji kolega omylem obřadně oslovil "Rebecco". Ona, jmenujíc se Beckaran, mlčela, neb netušila ke komu se hovoří. Nejsem zkrátka dokonalý hostitel, zapomněl jsem je představit plnými jmény.
Ale bezpečné koupání v řece oba nadchlo.

Stála na verandě jako vykřičník. Věděla, že o ni byl zájem a že za ni otec dostane spoustu věcí, ale Robin už jí dávno natloukl do hlavy samostatnost a sebeuvědomění. Otec slintal vzteky a chrlil na Becky výčitky a rozkazy. Vstal jsem a vykročil pryč, nechtěl jsem být svědkem rodinné hádky, ale Becky mě pevně drapla za ruku. "Buď tady, Alasdaire!" Otec mluvil bengálsky ale Becky mu tvrdohlavě odpovídala anglicky.
"Přijmi tati jednou pro vždy, že si nevezmu toho zmetka jen proto, že ty chceš nové auto! Něco jsem tu dokázala a nezahodíš mi to!"
Hrdě pohodila hřívou havraní vlasů.

Seděla sama v polostínu na skládací židli, před sebou měla stojan a na něm čtvrtku. Pastelky držela všechny v hrsti, v takovém špalíčku. Každou chvilku si z něho některou vytáhla a krátkými, rychlými a jistými tahy pokrývala čtvrtku zelenou barvou. Kreslila, co viděla před sebou. Mýtinku se skalkou a osamělou malou břízkou, rostoucí na jejím vršku. Kreslila jen zeleně, všechny pastelky, které držela, měly nějaký odstín zelené, pochopitelně každá jiný. Bylo jich asi pět nebo šest. Obrázek, který vznikal, jiné barvy tudíž neměl, přesto byl naprosto úžasný! Stál jsem za ní a okouzleně sledoval po papíře se míhající zelené pastelky.

"Musíme zjistit, jestli se tady tolik tygrů uživí, takže počítejte pečlivě, pak budeme extrapolovat. Kdo to odflákne, sní durian bez kolíčku na nose!", vyhrožoval Robin.
Civím do dalekohledu na samičky jelenů hřívnatých (samci žijí osamoceně). Pokojně se pasou, ale zkušené oko rozezná, že si majlza dávají. Je to nutnost.
Máčí se mi okuláry, prší. Prší už týden.
Před chvilkou byly tři? Namáhám zrak skrz clonu kapek. Kde je ta největší? Otřu skla dalekohledu a když do nich znovu pohlédnu, už je tam jen jedna! Dlouho mi trvalo než jsem zjistil, že se rozestoupily a posměšně na mě z dáli hledí.