DMD Bonus č. 4. pro 13. 4. 2011. Téma: Volné

,,Máš roztrhané pyžamo." řekl Ivan. ,, To není pyžamo, ale overal pod brnění." odvětil stormtrooper. ,,Než nastoupíš zpět do služby, měl by sis vyjasnit věci doma. Do té doby máš volno. Kolegům to prozatím neřeknu. V té helmě máš hlavu jak žalud." zasmál se Ivan a odešel. Stormtrooper osaměl. Všechno se na něj poslední dobou sypalo. Za vším se otáčel jak krychle na obrtlíku. Manželku a děti jsem naposledy viděl před měsícem. Čekám, že mi každou chvíli přijde žádost o rozvod. Já pak budu žebrák s košíkem, protože jestli ztratím práci nebudu mít na výživné, natož na bydlení nebo jídlo.

Zatímco se Chvějka vydala s košíkem na jedovaté bejlí, Koloděj se snažil zaujatějším kolegům vyjasnit kouzla češtiny.
„Žalud je otcem žaludku, borovice matkou borovičky..."
Kurt a Ivan to, pravda, příliš nechápali. Snad jediný Paľo byl v obraze.
„Můžeme vyjádřit různé směry a způsoby pohybu. Krychle, odrychle, kolemrychle, skrzrychle; kpomalu, odpomalu... Dokonce ostrost zatáčky – točí se jako na obrtlíku, jako na normáltlíku, jako na trpastlíku."
Chvějka už se radovala, že nasbírala bejlí a odpoledne má volno. Tu zpozorovala tři nové použilelné oběti. Přizvedla svoje čtyři roztrhané sukně a plížila se blíž.
„Sypalo, Syivan, Sykurt..."
Chvějka skočila.
Jechecheche – a další do sbírky!

Už se mělo dávno vyjasnit, přemýšlel Ivan. Takhle ten poklad nenajdou.
Najednou se loď otočila jak na obrtlíku.
„Kapitáne, chlapi by chtěli volno.“
„Ani nápad – odkaž to svým kolegům. Nevrátíme se, dokud nám nebude patřit magická krychle,“ nařídil spěšně, jen se to z něj sypalo. Kusy roztrhané černé vlajky mu ve větru vlály nad hlavou.
„Když my v tomhle počasí neumíme udržet kurs,“ vymlouval se námořník. Ivan po něm hodil košíkem.
„Použijte kouzelný žalud. Já uvolním potřebnou energii.“
Poté si kapitán lokl rumu a počal zpívat: „V lesu radilas jolačka, v lesu ana rasla. Zimoj i letom strojnaja, zeľonaja byla…“

Dub uvadal. Jeho suché listí se sypalo smutně na zem. Starý žalud Ivan věděl, že nadešel jeho čas. Dal sbohem ostatním kolegům žaludům a vrhl se k zemi. Dopad byl tvrdý. Ivan se velkou silou odrazil a spadl na kraj srázu. Kutálel se jak na obrtlíku, dokud se nedokutálel na dno srázu. Zvedl se a poblíž uviděl podivnou stavbu ve tvaru krychle. To byl nález. Tady bude mít volno, lehne si na roztrhané hadry a při nebezpečí se schová pod košíkem. Jen nevěděl, kde vlastně je. To se mělo brzy vyjasnit, protože k jeho krmelci se právě blížil hladový kanec.

V sobotu měl každý volno.
Toma trefil žalud, rozhlížel se po viníkovi.
,,Stůj! Kdo přichází do sherwodského hvozdu bez mého glejtu?
,,Ivan, tvůj věrný, copak jsi zapomněl?
Tom se čertil (tak to nebylo v knize). Joemu se podařilo vyjasnit mu, že Ivan je udatný bohatýr a zaslouží si být zbojníkem pod vedením Robina Hooda.
,,Uvidíme jestli si zaslouží..." otočil se na obrtlíku a provedl výpad dřevěným mečem. Joe uhnul a Tomův meč projel košíkem. Dírou se sypalo množství žaludů.
,,Nepatříš k prašivým zbojnickým kolegům. Sebranka, nestojí za nic. Hlavy mají jak krychle a ještě si pak stěžují na roztrhané košile."

Byla to katastrofa. Ianto pochyboval, že by se situace mohla v nejbližší době vyjasnit.
Jen po jediném dni si již připadal jako na obrtlíku.
Nejprve musel zašít roztrhané tričko.
Poté ho poslali pro pizzu s košíkem, na kterém byl navíc nakreslený kosočtverec (Jack sice tvrdil, že je to krychle, ale Ianto věděl svoje).
Když uklízel kuchyni, sypalo se na něj shnilé jídlo (o tom, že ho do hlavy udeřil žalud, ani nemluvě).
Navíc očividně nepadl kolegům příliš do oka. Obzvláště Suzie. Proč by mu jinak říkala Ivan?
Ačkoli nebyl věřící, už po obědě se začal modlit, aby brzy dostal volno.

Obloha se měla každou chvíli vyjasnit. Nejčernější mraky již byly roztrhané a začínalo lehce vykukovat slunce. Ewokové měli volno. Kdo ví, co měli tito medvídci s hlavou jako žalud v plánu. Ewok Ivan šel s košíkem ve tvaru krychle do hlubokého lesa. Měl radost z čerstvého vzduchu, volného dne a z vůně lesních květin. Točil se jak na obrtlíku. Napadlo ho, že kolegům vezme nějaké lesní plody, co cestou nasbírá. Celé odpoledne se potuloval lesem a čistil svou mysl od pracovního stresu. Při cestě zpět bohužel zakopl a už se to sypalo… Jeho antistresová procházka byla totálně na dvě věci.

fandom: historie (ne tak dávná)
Šel sám tichou ulicí. Domy vypadaly jako zlé, nepřátelské krychle. Minul ženu s košíkem na ruce. Vzpomínal, jak byl doma, když měl naposledy volno. Šli se synkem do lesa a on mu tehdy dal žalud - prý pro štěstí. Nahmátl ho v kapse, usmál se, ale vzápětí posmutněl. Od té doby se všechno nějak sypalo. Nevěděl, kde je a co tady vůbec dělá. Už by se ta situace měla nějak vyjasnit.
Minul roztrhané cáry rudé vlajky. Bylo mu všelijak. Náhle zaslechl nějakou písničku. „Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša…“ Ivan se otočil jako na obrtlíku a pelášil zpět ke svým kolegům.
---------------------
poznámka: vím, že bod je jen jeden. Ale když nápad přišel...

(skřítka Ivana přebírám z drabble od Rebelky, nemohla jsem odolat :)
Měli volno, tak si četli ve Snapeově staré učebnici, kterou jim přinesl nový skřítek Ivan.
Ron se jako na obrtlíku otočil ke svým kolegům: „Nápoj lásky! Tady!“
Harry mu nahlédl přes rameno. Recept, psaný pavoučím písmem, začínal slovy:
„Vezměte své staré roztrhané nevyprané ponožky a jeden žalud ve tvaru krychle …“
„Počkej! Musíme si to vyjasnit! Snapeovi veškerou úctu, ale myslím, že v tomhle oboru nebyl zrovna nejlepší …“
Neville pohlédl k jezeru, kde s košíkem sbírala kopřivy Hermiona. Na chvilku se upřeně zadívala směrem k Ronovi, začervenala se a býlí se jí sypalo na zem.
„Myslím, kamaráde, že to nebudeš potřebovat.“

Ivan se rozhlédl po lese. Konečně měl volno. Měl rád přírodu, vycházky. Sebral ze země žalud a dal ho do koše. Měl malé děti, které z nich vyrábí krásné věci. Pracujícím kolegům, vždy něco přinese.
Prodíral se s košíkem skrz křoví. V tom, se mu jeho roztrhané kalhoty ještě více rozervali o kámen ve tvaru krychle. Rychle se otočil, jako na obrtlíku a hnal se domů. Doufal, že jeho žena ještě není doma. To by zase bylo řečí. Když přebíhal dvůr, zakopl a vše v košíku, se sypalo všude kolem.
„Ivane?“ Ozvala se z domu manželka. „Musíme si něco vyjasnit!“