DMD Bonus č. 2 pro 4. 4. 2016. Téma: Sen trpasličího muže; Tým: Butch Káčidy

Káčbojové strnuli.
Vaječný sen???
Trpaslíka od provrtání kulkami dělily jen vteřiny.
„Kačte na to!“ vykřikl Barnaby. „Už tak je tu dost mrtvol. Kdo to má pořád pohřbívat…“
„A co chceš dělat?“
„Uklidíme, ožereme se a ráno můžete odcválat terorizovat jiné městečko.“
A jak řekli, tak udělali.
Druhý den navečer, střízlivění se trochu protáhlo, seděl Barnaby před kostelem a sledoval Butche, Sunkáče a Patricii, jak se ztrácejí v paprscích zapadajícího slunce. Trpaslíka usadil do zahrádky a dolil si svůj oblíbený míchaný nápoj Sen trpasličího muže, který měl takový vliv na jeho obrazotvornost. Butch a Sunkáč, pousmál se. To by byl příběh!

Butch a Sunkáč si vyměnili pohled. Znamenal asi toto:
Butch: „To je prekérní situace.“
Sunkáč: „A jako vždy, kamaráde, když je nejhůř, zachrání nás prostá matematika.“
Butch: „Ahá! Čtyři je víc než jeden! Díky, příteli.“
Butch a Sunkáč neznatelně kývli a jako jeden kačer se vrhli na trpaslíka, až z něj peří lítalo. Jako za starých časů! Za chvíli byl trpaslík přivázaný k židli.
„A teď kvákej, hombre,“ zavrčel Sunkáč. Při hře na hodného a zlého kačera byl vždycky ten zlý. „Kde máš zakopaný ten svůj sen?“
Trpaslík naprázdno otevřel zobák.
„Jak víte, že můj poklad je vaječný sen?“ vykoktal.

…jen reverend zachoval chladnou hlavu.
„Zametat se musí, Joe,“ řekl a tajným signálem známým pouze multicrossoverovým postavám mu dal znamení, koho odbouchnout.
Joe přikývl a ze svých smith’n’wessonů vypálil po jednom náboji. Jejich dráha popřela několik fyzikálních zákonů a božích přikázání a všechny bezpečnostní pokyny z Příručky mladých svišťů.
Na nohou zůstali jen Butch, Sunkáč, reverend, Patricia a trpaslík. Joe nešťastnou náhodou (způsobenou průchodem jednoho projektilu červí dírou, paralelním vesmírem a vykradenou kostelní kasičkou) zasáhl sám sebe.
Zbraně přeživších se obrátily k trpaslíkovi.
„Poklad nebo život?“
„Vyměním polovinu pokladu za polovinu vašich zásob whisky,“ smlouval trpaslík. Svůj život započítat zapomenul.

Trpaslík nepředstavoval pro odhodlané žíznivé kačery žádnou překážku. Poklad byl jejich! Budou se topit v chlastu…
„Zábal z dvanáctileté whisky je prý vynikající na hebkost peří,“ kvákala nadšeně Patricia.
„To ty ale přece nepotřebuješ…“ lísal se k ní Butch natřásaje svá vlastní pírka.
„A taky škoda dobrýho pití!“ přerušil romantickou chvilku přízemní Sunkáč. „Okoštujeme, ne?“
Každý uchopil jednu láhev (proč se zdržovat rozléváním do panáků, panáky jsou pro srágory!) a chystali se k mnoha přípitkům.
Vtom se za nimi ozval zklamaný hlas.
„Moji milí, cožpak nevíte, že alkohol je metla všeho kačerstva? Pijte raději pravou kolalokovu limonádu!“
Všichni překvapeně strnuli…

„De vo chlast,“ nadhodil jeden kačer. „Stojí to za úvahu.“
„Můžem mapu šlohnout a vydat se tam sami,“ řekl jiný.
„Zklidněte perka! Nemáte v sobě kouska cti? Ptactvo sobě, mí opeření bratři!“ vykřikl Butch kachňácky. Upřeně si se Sunkáčem hleděli do zobáků. Peří měli rozčepýřené proklatě nízko u pasu. Nenápadně se sunuli k mapě.
„Cíl není označen,“ zklamal je reverend.
Zkáčeně zklidnili perka.
Nakonec se svorně vydali na strastiplnou cestu plnou hrdinských činů (historka, jak se z Krocabosse Rudobrka Zlý Voko stal Zlámalbrk Vyklovaný Voko, se stala legendou!), až stanuli… před kostelem.
Trpaslík vytřeštil oči.
Jak uhodl, kde je poklad…?

"Jen přes moji mrtvolu," procedil skrze zobák trpaslík.
Ještě ale nebylo vyhráno. Za zády se jim začaly vynořovat temné stíny. Lovec nebyl sám. Jeho kolega se zbaběle schoval, utekl a přivedl s sebou šerifa Hickoka a jeho po zobák ozbrojené kačery.
"Nebylo toho krveprolití už dost?" navrhl reverend Barnaby.
Pohledy všech na něm ulpěly. Ticho by se dalo krájet.
Reverend vytáhl z kapsy bibli. Chvíli jí listoval. Pak ji odhodil a vytáhl Příručku mladých svišťů. Po chvíli prohlížení nespokojeně odhodil i ji. Vytáhl z kapsy mapu a rozevřel ji.
"Pokud toho necháte, ukážu vám, kde je pořádná zásoba whiskey zdarma!"

Načež třeskla rána a lovec padl tváří k zemi. Za ním s kouřícím káčoltem stál... Leek!
Sunkáč a Butch popadli zbraně. Patricia kvákla: "Ne!"
A káčnula po bok trkačlíka!
"Pracuješ pro něj?"
"Káčkyně!"
Lovec mezitím se zabubláním zmizel v bahně.
Patricia však byla nejen krásná, ale i mazaná. S reverendem na trkačlíka nachystali past. Patricia skvěle sehrála svou roli. Nastal čas, aby i ona vytáhla zbraně.
Zen-kačismus má tajnou odnož káč-fu.
"Kvá!" vykřikla Patricia a několika mávnutími složila trpaslíka na hromadu. "A teď gagej, kde je poklad?"
Sunkáč a Butch si vyměnili vyjevené pohledy.
Reverend v dálce odříkal další žalm.

... tomu nejstrašlivějšímu strašidlu kachních příběhů, samotnému Velekrocanovi, s protézou lidské ruky místo křídla.
"Hudry hudry!" zaburácel a namířil na ně kolt. Pět prstů se sevřelo.
"Je po mně," pomyslel si Butch. "Kačere náš, jež si na nebesích..."
Zachránila je pouhá náhoda.
Na dnešek vycházel Den díkuvzdání.
Ozvala se rána. Když Butch opět otevřel oči, Velekrocan se svíjel na zemi a vydával přitom naprosto politováníhodné zvuky.
Ani se nestačili zaradovat, když se lovec otočil.
"A hele, kachny!" prohlásil potěšeně. "Zabiju jednu kachnu, zabiju mámu taky, zabiju kachnu, zabiju mámu, zabiju všechny děti, kachna neuletí! Ňam ňam!"
A vydal se k nim.

...
Ale daleko nedošli.
Jen co vyšli za hranice krocaního tábora, kolem hlav jim prosvištěly kulky.
„U všech Kačerů!“ vykřikla Patrícia a Butch se k ní hned vrhnul, aby jí udělal živý štít.
Střílení ale pojednou ustalo. Mezi stromy se vynořila známá silueta.
„Ach, to jsi ty, Butchi,“ řekl Sunkáč Kid a zasunul kolty do opasku. „Myslel jsem, že jsi Trpas Leek. Máme spolu nevyřízené účty,“ dodal.
„Leek? Ten proradný trpaslík s pokladem?“ podivil se Butch.
Ale odpovědi se mu nedostalo. Lesem zase začaly svištět kulky. Patrícia vyděšeně zakvákala.
Sunkáč přihrál Butchovi jeden ze svých koltů a společně stanuli tváří tvář...

Pomalu vstal, vyplivl nezbytnou sirku, protože tentokrát ji nebude potřebovat. Teď se rozhodl být opravdu zlý. Bude to hodně ošklivé, ale musí to být. Nebude je šetřit, protože oni je taky nešetřili. Pro tentokrát zapomene na všechna slova jako lítost nebo humanita. Nasadí nejdrsnější kalibr.
Během okamžiku se převlékl, vzal do ruky knihu knih a s úsměvem k nim přistoupil: „Nechcete si promluvit o Mladém svišťovi?“
Krocani na něj zírali, naprosto neschopni slova. Přidal proto ještě drsnější kalibr: „Jak pravila paní Čvachtová: Dulík, Bubík a Kulík s vámi. Rampa!“
Když je unuděné k smrti překročil, rozvázal ostatní a vyšli ven.