DMD č.16 pro 16.4.2010. Téma: Ťuky ťuk

pozn. aut.: snad se žádný ze čtenářů nepohorší, až zjistí, jaká alotria postavy vyvádí, když o nich píši…
Zločinec byl polapen. Významný případ, takže Lestrade a Holmes oslavovali.
„Půjdu,“ zamumlal Lestrade. Podíval se na dveře. „Tudy?“
„Ne!“ vyhrkl Holmes a nejistě vstal. „Ne k Watsonovi, ke mně.“
Kdyby Lestrade mohl, nechápavě by na něj zíral. Teď se jen nechal dostrkat do ložnice. Holmes zabouchl dveře.
„Lestrade usnul v mé ložnici,“ vytrhl Watsona ze spánku Holmesův hlas. Watson se posunul.
„Proti vaší vůli?“ otázal se.
„Ne,“ odvětil Holmes. Vklouzl pod peřinu. „Proti mé vůli se míchal do vyšetřování.“
Lestrada ráno probudilo slunce. Posadil se.
Uvědomil si, že nespal ve své posteli.
Zaúpěl.
Z minulé noci si nepamatoval ani ťuk.

Fandom: Strach nad Bobří řekou (pokračování Hochů nad Bobří řekou)
Varováni: lehce AU, preslash
Poznámka: 1) Druhá světová válka. Spolky typu Hochů byly rozpouštěny a zakazovány. Mladí lidé museli na nucené práce do Říše. Stejný osud hrozil i Rikitanovi.
2) Vím, že mé pojetí tématu je poněkud temné, ale budoucnost také může ťukat na dveře.
---
Jirka měl o Rikitana obavy. V jeho okně se stále neobjevovala červená kvítka, proto se rozhodl neuposlechnout přítelovy prosby.
***
Rikitanova matka ho přivítala mlčky. Její tvář odrážela strach o syna.
***
Stál u okna. Když Jirka vešel, otočil se. Chlapce vyděsila mrtvolná bledost přítelova obličeje. Mdlý úsměv, na který se mladý muž zmohl, ho nemohl uklidnit. Ano, věděl, že má starosti, ale na schůzkách jejich míru příliš maskoval.
„Nepřišel,“ zašeptal Rikitan a Jirka okamžitě věděl.
„Rikitane,“ špitl a přistoupil k němu. Váhavě vztáhl ruce a objal ho.
Rikitan mu položil hlavu na hruď. Těžce se nadechl.
„Zůstaň tu se mnou,“ zaprosil.

Varování: možná až příliš velký slaďák...
Byla to jedna z těch horkých letních nocí, kdy člověk nemůže usnout a chvíli co chvíli upadá do bezesného, neklidného spánku. Šílí a myšlenky ho nutí dělat bláznivé věci.
Ťuky ťuk, znělo nočním tichem. Na okno chlapecké ložnice něco klepalo.
Jeden z chlapců sebou neklidně trhl.
Ťuky ťuk.
Víčka spícího se nepatrně pohnula.
Ťuky ťuk.
Celý zpocený se vzbudil. Bylo slyšet tiché zašustění. To poštovní sova právě odlétala z parapetu. Vtom jí sklouzl z pařátku dopis, chvatně připevněný třesoucíma se dívčíma rukama.
Až ranní rosa úplně rozpila ten vzkaz. Harry se nikdy nedozvěděl, že tehdy mu Ginny poprvé vyznala lásku.

A bylo jaro.
Ťuky ťuk!
"Kdo tam?" zahuhňala a zavrtala se do peřiny.
"Příležitost!" ozvalo se zpoza dveří.
"Přijď později, teď ještě spím."
A bylo léto.
Ťuky ťuk!
"Kdo tam?" ležela a zamyšleně zírala do stropu.
"Příležitost!" ozvalo se zpoza dveří.
"Přijď později, teď ještě ležím."
A byl podzim.
Ťuky ťuk!
"Kdo tam?" seděla na posteli a kroutila prsty u nohou.
"Příležitost!" ozvalo se zpoza dveří.
"Přijď později, teď jsem ještě v pyžamu."
A byla zima.
Ticho.
Věnovala poslední pohled zrcadlu. Oči jí zářily. Rty se smály. Radostně vykročila ke dveřím a prudce je otevřela.
A venku...
Nebylo vůbec nic.

Fandom: sci-fi. Inspirováno povídkou jakéhosi sci-fi velikána, kterou jsem před čtvrtstoletím četla a teď ji zaboha nemůžu najít :-(
***
Ťuky ťuk.
Koho by napadlo, že na téhle bohem zapomenuté planetě bude život?
Ťuky ťuk.
Ze tmy za posledním žijícím členem posádky výsadkového modulu Gregorem Batistou se ozývalo zlověstné ťukání klepýtek.
Ťuky ťuk.
Gregor zrychlil svůj ústup k lodi.
Ťuky ťuk.
Ťukání klepýtek se už ozývalo i zleva.
Ťuky ťuk.
Jsou ti predátoři tak hluční proto, aby oběť v rámci zchutnění vyprázdnila střeva?
Ťuky ťuk.
Tentokrát to znělo zprava, a běžící Gregor toužebně upřel oči k vzdálené siluetě rakety.
Ťuky ťuk.
Jen pár metrů ke dveřím opancéřovaného úkrytu.
Ťuky ťuk.
Ze tmy PŘED Gregorem se ozvalo vítězné zachřestění obrovských klepýtek.

Jedi nebo Sith, bojovník musí světelný meč sestrojit sám.
Opatrně bral do rukou součástky.
Celé dny seřizoval polohu krystalů generujících světelné ostří.
Byly stvořené dle dávných sithských postupů.
S takovým mečem bude neporazitelný.
V posvátném vytržení stiskl ovladač.
Avšak namísto bzukotu čepele, ozval se podivný zvuk.
Ťuky, ťuk.
Cítil vztek a zklamání.
Meč byl k ničemu, mohl explodovat.
Zkontroloval součástky, přeměřil polohu krystalů.
Ťuky, ťuk.
Marná snaha.
Ťuky, ťuk.
Další hodiny práce.
Skončil nad ránem.
Stiskl ovladač.
Temně rudé ostří vystřelilo do vzduchu.
Ne jedno, ale dvě.
Zabrak Khameir Sarin se zlověstně usmál.
Od teď bude známý jako Darth Maul.

fandom: hádankový multifandom
varování: RPS, slash, neslash, inspirace jedním filmem i ostatními drabbly...
varování 2: možné nepochopení některých fandomů. ale buď to tu už bylo, nebo jsem to napsala já, nebo je to známé.
poznámka: omlouvám se Ave, že jí dělám takový zmatek v seznamu fandomů
Zaškrábal na dveře. Smyčcem.
Zaslechl tichou melodii. Tribute to Nijinski.
Vzal to jako pozvání.
Zaťukal.
Z pokoje se ozval výstřel.
„Nerušte, doktore. Právě vynalézám tlumič.“
Zabušila znovu.
„Obsazeno!“ ozvalo se nevrle z kumbálu.
Vzdychla.
Zaklepala.
Pak si uvědomila, že čekat nemusí.
Otevřela dvířka.
Stál za dveřmi.
„Jestli neneseš houby, tak tam zůstaň.“
„Stačí dýmkové koření?“
„Ťuky ťuk?“
„Odkdy klepeš, zablešený čokle?“
Úplněk byl krušný.
Stanové plátno se zavlnilo.
„Je někdo doma?“ zavolal.
Pak šlápl na harmoniku.
Zaťukal a čekal.
Nic. Jen hlas:
„Copak jsem tě nenaučil používat paklíč, talí?“
Na mříže vězení se klepat nemusí.
Věděl to.
V květnu umřel.

Ťuky ťuk.
Rozhořčené ťukání Pottera přesvědčeného, že si trest nezasloužil.
Ťuky ťuk.
Nesmělé ťukání Abbotové, když přichází nahlásit zadání ročníkové práce.
Ťuky ťuk.
Tichounké ťukání Creweyho, který si ho chtěl vyfotit.
Ťuky ťuk.
Rázné ťukání McGonagallové, která si přišla vyjasnit sto bodů stržených Nebelvíru.
Ťuky ťuk.
Arogantní ťukání mladého Malfoye toužícího mu nabonzovat i ty spolužáky, kteří ho považují za přítele.
Ťuky ťuk.
Snaživé ťukání Grangerové nesoucí mu s předstihem domácí úkol.
Kromě svých jiných kvalit uměl Severus Snape také výtečně poslouchat. Ťukání na dveře jeho komnat mu o přicházejících řeklo mnohé.
Pořád ale nechápal, jak může znít ťukání snaživě…

Záhradou sa ozývali zvuky kladiviek.
Ťuky – ťuk... ťuky – ťuk... ťuk... ťuky... ťuk... ťuky...
Trvalo to dlho, zjavne to bola zábavná činnosť. Ale určite to nebola nevinná činnosť...
Dvaja malí, štvorroční, ryšaví chlapci sa bavili.
Bavili sa s úškľabkami, ktoré neveštili nič dobré...
Na druhý deň...
Záhradou sa ozývalo hysterické: „Ááá... Merlin, ja ich pretrhnem!“
A taktiež nahnevané: „Artur!“
„Drahá, čo...“
„Nemala by som nič proti muklovský sprostostiam, ktoré vláčiš domov! Ani najmenej! Ale keď ich už chceš dať do rúk dvojčatám, tak aspoň dohliadni na to, čo robia! Všetky klince trčia odspodu lavičky a tetuška Muriel sa na ne posadila!“

Fandom: RPS
Poznámka: Text kurzívou je duševním vlastnictvím Františka Halase. Nicméně stal se mi inspirací, tak jsem ho nakonec zapojila i do drabble. Báseň doznání dala i název mému dílku.
Věnování Dangerous, protože je vzorná studentka. ;)
-------------------------------------------------------------------------------
Ťuky ťuk, cvaká rytmicky psací stroj.
Dojat vším co je láska
k tobě se přimykám
smuten vším co je láska
před tebou utíkám

Překvapen vším co je láska
mlčím ve střehu
churav vším co je láska
soužím se pro něhu

Poražen vším co je láska
u věrných noci úst
opuštěn vším co je láska
až k sobě budu růst
Ťuky ťuk. Déšť za oknem touží vstoupit.
František, básník, potlačil povzdech.
Ťuk ťuk, klepe si na čelo. Báseň by měla mít věnování. Tohle raději zamlčet.
Ťuk ťuk za dveřmi.
„Pojď dál, Stanislave.“
Rychle schoval zmuchlanou stránku.
Ťuky ťuk, buší srdce básníků.