RPS

Fandom: RPS
Poznámka: Loď bláznů - středověký bestseler!
Albrecht se spokojeně zadíval na dokončenou kresbu. Ještě spokojeněji se zadíval na její model. Opodál leželo pergamenové plátno s dalším portrétem, tentokrát malířovým. Hans vstal z postele a zamilovaně se díval na malířovu podobiznu s bodlákem.
„Pro Agnes?“ zeptal se opatrně.
„Možná. Na tom nezáleží,“ mumlal malíř a stále se díval na kresbu. „Mladík s katem... V Norimberku by mě za to zavřeli.“
Hans objal malíře okolo pasu. „Nejsme v Norimberku.“
„Potřebuji získat pověst a jméno,“ prohlásil Albrecht, stále maličko ponořený ve své kresbě.
„Mám v Basileji známého knihaře. Potřeboval by dřevorytce.“
„Pro jakou knihu?“
„Nic velkého, nějaká Loď bláznů.“

Fandom: RPS
Obžerství – Miloval jeho tělo. Nemohl se ho nabažit. Čím víc ho měl, tím víc ho potřeboval. Bylo to vzájemné.
Lakota – S nikým se o něj nedělit. Nikomu ho nedat. Nikdy. Bohužel jeho otec si dělal stejný nárok.
Hněv – Při sebemenší neshodě přicházejí výbuchy hněvu. Bolavé.
Lenost – Společně se zavrtat do peřin a milovat se celý den. Magické.
Závist – Záviděl všem, kteří se svou láskou nemuseli tajit.
Pýcha – Byli pyšní na to, že spolu dokázali být.
Chtíč – Vždy podlehl pokušení. Nechtěl. Ale láska, již se neodvážil pojmenovat, byla vždy silnější. Vůně jeho těla ho přiměla k nespoutanosti.
Bosie – Oscarův osmý hřích.

fandom: RPS, a upřímně doufám, že 'předloha' tohle nikdy nenajde...
poznámka: bjb, slash a slovenština, která je mou rodnou řečí jen napůl
Odemkl dveře.
Nadechl se a znejistěl. Spálenina. Roztavený kov.
Vůně hořkých mandlí.
Okamžitě si vzpomněl na ty filmy. Věděl, co to znamená. Zamrazilo ho.
Rozběhl se a volal jeho jméno.
V kuchyni ho překvapila hromádka neštěstí, zhroucená pod zničenou troubou.
A když Adam pípl, že mu chcel iba upécť ty čokoládové sušienky s mandlemi, které mu včera zjedol, ale trochu sa nezadarilo, jen s úsměvem zavrtěl hlavou, zvedl ho a šli spolu ty sušenky koupit.
Ještě předtím ale nezapomněl poloprázdný sáček hořkých mandlí zastrčit co nejhlouběji do skříně. A o tom, že do sušenek patří sladké, se už raději nezmiňoval.

Poznámka: Jako první definoval kalorii Henri Regnault a přiznávám bez mučení, že mě k napsání této drabble inspirovala jeho fotografie.
Varování: Měla bych asi říct 15+, ale záleží, jakou fantazii máte.
„A teď vydrž... nehýbej se... ještě chvilku. Pokus se předstírat, že to nebolí. Ták – můžeš se uvolnit.“
Eugene si promnul svaly. Držet pozici po celou dobu expozice bylo vyčerpávající.
„A mám se už obléct?“ zamrkal svůdně a svalil se na postel.
Henri se kochal pohledem a pak s klidným hlasem prohlásil: „Myslím, že dnes už bylo focení dost.“
***
„Zítra se opět sejdeme, že ano?“ zeptal se Eugene, když se vyčerpáním svalil vedle Henriho.
„Zítra ne, jsem blízko finále svého experimentu. Bude-li mi Štěstěna nakloněna, konečně mi uznají definici kalorie.“
„Občas mám dojem, že máš ty své kalorie raději než mě.“

Fandom: RPS
Poznámka: Název této double drabble jsem si vypůjčila od J.W. Goetheho.
Měkká lenoška už neskýtala tolik pohodlí, měl-li ji náhle celou pro sebe. Vstal proto, a poněkud rychleji přistoupil k příteli, jenž mlčky hleděl z okna.
„Friedrichu, snad abyste mi to napsal v dopise.“
„Když svíčka v noci dohoří, končím vždy i svůj dopis. Dnes trávím večer s vámi – a ještě bych vám psal?“
Johann se nemohl neusmát. Přikročil ještě blíže, téměř se dotýkal přítelova oděvu.
„Celý život má smysl díky smyslům, příteli. Nezačínejte zase! – A nebo začněte – prosím. Uměním je celý život sám, nezavírejte před ním oči! Pište…“
Friedrich se zachvěl. Nabízený brk si nevzal. „Mám svůj! Dobrou noc, Johanne.“
Hledám zas: Klid, který jsem jako mladý neměl, mě v této chvíli – letech – zase opustil.
Nalezl jsem zas: Odvahu, kterou jsem jako mladý neuváženě oplýval a pak ji ztratil…
Okamžik měl jsem osloviti, když času bylo dostatek. Odešel jste, příteli…
A já znovu četl Rukavičku vaši – rukavičku svoji… Odpusťte, příteli… když i pozorným očím zůstal smysl skryt celého čtvrt století.
Snad směl bych vás vyrušiti? Ve spánku, ze kterého se vytrhovati nemá?
Psal jste, jak jste mohl; vím.
Hledám zas: klid, který malý Weimar přinesl mé duši. Snad už jen hrob, ve kterém vedle mne budete se mnou moci rozmlouvat?

Fandom: fotbal (nebo RPS, aby Ave nemusela přidávat další)
Poznámka: tentokrát fakt jenom pod heslem "bod je bod" :)
Poznámka 2: zúčastněnou osobu poznají asi jen fanoušci anglické fotbalové ligy
Davy fanoušků napětím nedýchaly. Zůstal sám - jen on a míč. Srdce mu bušilo. Musel se trefit. Liverpoolští nic jiného než výhru nepřijmou. Noha mu vystřelila, ale dřív, než stačil dobře mířenou ránu dokončit, ucítil ostrou bolest v holeni. Vzápětí měl mezi zuby trávu. Točila se mu hlava, neslyšel ani píšťalku rozhodčího.
***
Stevie vydechl. Po dlouhé chvíli rozpojil jejich rty.
„Nemusel jsi mě tak nakopnout,“ postěžoval si rádoby vážně.
„Chtěl jsem to zkusit. Nu co, vyhráli jste, domácí jsou spokojeni, a to se počítá.“
Nepřítel se usmíval.
„A teď bychom mohli dohrát tohle.“
Kdyby novináři viděli, jaká je ve skutečnosti pravda…

Fandom: RPS ;) Kdo to vyluští, má bod, ale psst. :)
Poděkování Kleio.
Poznámka: Miluju lingvisty. :)
Vstoupil do místnosti č. 9 v Celetné č. 13. Rozhlédl se.
„Máš to tady… hezké.“
Martin ani nezvedl hlavu, dál něco hledal ve štosu papírů. „Kecáš. Pořád mi vyprávíš, jaké to je na AA, takže ti nevěřím.“
„Musím říct, že místnosti pro HEL se mi líbí, ale stůl nemám v takovém… relativním soukromí jako ty… A poslední seminář jsem učil včera.“
Usmál se. Štíhlé tělo v černém svetru se svůdně protáhlo. „Mě čeká letzte Lexikologie teď… Ale potom… takhle v pátek večer už tu soukromí není jen relativní…“
Dlouhým polibkem usadil Ondřeje do relativně pohodlného křesla. „Na tu hodinku… slovník?“