Odria

Durga měla těžký život.
Manžel, velmistr magie, se neustále zavíral ve své pracovně, a místo aby vydělával, prováděl nějaké pochybné pokusy.
Jednou nahlédla do neupravené a místy očazené laboratoře.
"No tady to tedy vypadá! Tohle že je výzkum gastromagie? Spíš to vypadá jako by ses tu pral s démonem. A ten smrad! A včera ty rány!"
Takhle to pokračovalo týdny, měsíce, a nakonec to byly dva roky. Až jednoho dne manžel s úsměvem na rtech zamkl pracovnu a někam odešel.
Týden na to přišly rozvodové papíry.
Do měsíce bylo manželství rozvedeno.
Dorns Schanfernauer představil Odrii svůj výtvor a vydělal majlant.

"Jsme tu, jak jsi vzkázala."
"Nadešla chvíle, pro kterou jste trénovali. Nejtemnější královna zničila Spící matku, jako zahubila ostatní."
"Můžeš tedy zaujmout její místo?"
"Ne, Wondarkirri, bylo by to jako obléknout příliš veliké šaty."
"Co tedy bude dál?"
"Blíží se konec mých dnů, jsem příliš veliká, nedokážu se před Nejtemnější skrýt. I teď slyším její hlas, jak se nese přes oceán."
"Amonastarho, jsi víc než naše matka, co si bez tebe počneme?"
"Já pominu, ale vy ponesete můj dar. Vaše těla i duše splynou s vašimi zvířecími průvodci a ve vašich srdcích bude žít kousíček ze mne. Třináct druhů kožoměnců."

Ostré polední slunce se odráželo od lesklého povrchu pokusného plavidla levitujícího nad zemí.
V operační věži přísně tajné základny Xuržské kontinentální armády vzdálené několik set metrů panovala nervozita a očekávání.
První skutečný start experimentálního realitního pohonu - to už byla nějaká událost.
Hlavní operátor, plukovník Tharmallis, znovu překontroloval myriádu zobrazovaných údajů. Vše se zdálo být v pořádku. Vyhlédl z okna tvořícího většinu stěny a spatřil v dálce táhnoucí ptáky.
Zapnul hlasové spojení s posádkou tří metaghúlů v pokusném plavidle: "Zamávejte kachnám, za třicet sekund startujeme."
Za půl minuty se plavidlo rozvlnilo, zprůsvitnělo a zmizelo.
Pokusné plavidlo XX-1 už nikdy nikdo nespatřil.