Odria

"Kapitáne Lostowe, mám pro vás loď", prohlásil žoviálně admirál Ahart'adex.
"To je skvělá zpráva, pane. Sezení v přístavu není nic pro starého mořského vlka. Která to je?"
"Žádná z těch, o kterých víte. Nová, přísně tajná."
"Ještě lepší."
"Je to bitevní loď. Zcela nová třída. Vybavená zbrusu novým realitním pohonem."
"Kdy mohu převzít velení pane?"
"Za deset dní vyplouváte z Kerratogharramu."
"Deset dní? Ale to je příliš krátká doba na sestavení posádky!"
"Vyplujete pouze se záložní posádkou. Obeplujete kontinent a teprve až zakotvíte v Quasar Uram, nalodí se zbytek posádky."
"Tak nechť je první plavba lodi - ehm - pane?"
"Maywight."
"Úspěšná!"

Kapitán Norbican Tinvaelen zažil ledascos.
V 752 letech nebyl žádný mladík, ale v srdci se stále cítil mlád.
Touha jít dál a objevovat neznámé u něj dlouho sílila a dovedla jej sem, na palubu Elaysiaani, lodi nevídané, na cestu za obzor a ještě dál.
Kam?
Nikdo netuší.
Týden tomu, co slavně vypluli z Gaelingenu.
Elaysiaani a její sesterská Tillialinea.
Každá jiným směrem.
Rád se díval ze zvýšené zádi na cvrkot před sebou.
Loď se mírně pohupovala zatímco prořezávala cestu vlnami.
Jejích 200 sáhů zdéli z ní činilo skutečnou královnu moří.
Posádka dobrovolníků odhodlaná, připravená čelit tomu, co přijde.
Dobrý začátek.

Potemělým bojištěm se rozléhalo sténání.
"Léčivé prostředky dávejte přednostně kriticky zraněným.
Ti, co mohou, zaujmou hlídkové pozice."
Inritta byla k smrti vyčerpaná i po pěti dávkách pentavrinu.
Přikulhal Dagomblais bez pravé ruky, ale s úsměvem: "Oči mám v pořádku obě, jdu hlídat."
Rrakhati ležela v bezvědomí.
Přiběhl Husev: "Zbytek regimentu se sem dostane oklikou za tři hodiny."
Yandaii obešel bojiště: "Velitelko, zatím to vypadá, že máme 118 mrtvých a pohřešovaných. Čtyři lze snadno oživit. Ze zbylých můžeme vzkřísit tak šest, nejvýše osm."
Rozhlédla se kolem.
Klan utrpěl též těžké ztráty.
"Koho vzkřísíme vybereme náhodně. Až zajistíme, že nepřijdeme o další."

Děti bouře a Rrakhor-Nessti vpadli do síně Zvěstovatele.
Uprostřed se leskla koule kovových pásů s mnoha ostny a chapadly, z nichž některé vrůstaly do stěn. Děsivé místo ozářené přízračným zeleným světlem.
Zástupy mutantů a elementálních bytostí, jakoby byly něčím nedávno zaneprázdněny, netvořily soudržnou řadu.
Zavířily čepele.
Z druhé strany pařáty, zuby, rohy a sekadla.
Vzduchem zasvištěla ničivá kouzla - z obou stran.
Kdosi odpálil poslední tři protipancéřové rakety.
Někteří padli na zem svíjejíce se drceni psionickou silou Zvěstovatele.
Brutální řež trvala tři minuty, pro bojující - věčnost.
Zvěstovatel zničen, jen dým a pach spáleniny zahalily bojiště.
Zbylí protivníci se dali na úprk.

" ... šest tuhejch, včetně gorily! Fakt nám k tomu nic nepovíš?"
Ve výslechové místnosti se rozhostilo ticho. Jediný přeživší, barman, mlčel.
Za poloprůhledným oknem detektiv típl cigáro.
Vyslýchající se zamyslel.
Ten za oknem klepl na earbug: "Ty vole ne! Ser na to! Pojebanej kokote!!!"
Barman zamrkal.
Vyslýchající s úšklebkem opustil výslechárnu. Zvukotěsné dveře za ním zaklaply.
"Co tě jebe, vrtat se svědkovi v hlavě? Teď už je pro soud nepoužitelnej!"
"Vím, ale kdo to udělal."
"No to je nám, ale hovno platný bez důkazů, že jo?! Teď už, vole, neděláš u tajnejch, uvědom si to! Příště už ti prdel krejt nebudu!"

Síň Zvěstovatele byla plná nepřátel.
To jsme čekali.
Stěny síně však byly prošpikovány kusy nějakého kovu.
Jannes si dobře pamatoval, že medúzy dokážou projít kamenem včetně přírodních žil, ale ne opracovaným kovem.
Nepřítel nejenže ví, že jdeme, ví i jak, a je připraven.
Když se vrátím, šlo by telepaticky varovat většinu medúz.
Velitelku však již není jak varovat, vstoupila by sama mezi stovky nepřátel...
Pro Jannese v přízračné podobě nepředstavoval kov žádnou překážku.
Ihned jak se zhmotnil, vrhli se na něj.
Než pronikli jeho magickými štíty, anihiloval všechny kovové střepy v přilehlé stěně.
Pak již jen uvolnil freezlá ničivá kouzla.

Napětí v chodbách se dalo krájet.
Stačilo by jedno neuvážené stisknutí spouště či výpad vynervovaného bojovníka a den by skončil jatkami.
Disciplína zvítězila.
Náčelnice klanu promluvila: "Máte-li dost odvahy, vezmeme vás k srdci zla a společně jej zničíme, jak bylo předpovězeno."
252 medúz prostupovalo masou kamene, každá vedouc jednoho z žoldáků. Šlo to pomalu, jako chůze po dně hlubokého jezera.
Znehmotnění Dagomblais, Husev, Yandaii a Jannes prolínali rychleji majíce za úkol prozkoumat místo určení.
Inritta vyrazila později, její metoda průniku je nejrychlejší. Vše bylo naplánováno tak, aby do cíle vpadli současně.
Jannes nenápadně vykoukl ze stěny. Vyděsilo jej, co spatřil.

Operátor Yaramus Graitin byl mírně nervózní.
Za zády mu stála vědecká ředitelka Siana Almagorda a sledovala údaje na displejích.
Vyťukal vstupní parametry a spustil se krátký odpočet.
Při nule bylo do testovacího prostoru vstřeleno malé množství gelu.
Ve slow-time poli bylo vidět jak se gel začal po dopadu okamžitě měnit na tisíce bublinek, které s jasnými modrými záblesky praskaly až dokud se látka celá nevypařila.
Trojice obětních psů opodál se v mžiku vypařila též.
Graitinovi jich bylo trochu líto.
Na druhou stranu, jejich smrt byla milosrdně rychlá.
Zdaleka ne každé pokusné zvíře má takové štěstí.
Pokus byl vyhodnocen jako úspěšný.

"Cesty kolem jsou příliš dlouhé. Nepřítel ví, kde jsme a může nás zablokovat, stačí mu nás zdržovat a postupně nás udolá," zhodnotil situaci Husev
"Mohla bych timewarpnout skrz zával, kdo další myslí že by se dokázal bezpečně dostat skrz?" Inritta nadhodila.
"Já můžu na chvíli znehmotnět asi jako přízrak."
"Jo, i já to dokážu."
"Já možná zvládnu zkopírovat ten efekt na další dva cíle."
Rrakhati vystoupila: "Můžu procházet kamenem a vzít ještě jednoho dalšího."
Chvíle ticha.
"Sedm, to by byla sebevražda..."
Bez varování začaly ze skály vystupovat medúzy v plné zbroji, s válečným malováním na obličejích. Na štítech znamení Rrakhor-Nessti.