Harry Potter AU

"Te chuparía, mi superhéroe," zašeptal Black s pohledem na přijíždějící hasičské vozy. "Do prdele, tohle byl největší vodvaz, co jsem zažil. Byl jsi fantastickej."

"Nemáš zač," ušklíbl se Snape, srovnal si manžety mokré košile a vytřel z očí pot. "Auroro, okamžitá evakuace... Úkony po nouzovém přistání... Dokončeno. Tak pojď, než nás postříkají pěnou." 

Zamířili k předním nouzovým východům. Když všichni cestující opustili letadlo, zůstali sami nad skluzavkou. 

"Esta noche puedes venir sin problemas," všeptl mu do ucha Snape.

"Nevěděl jsem, že umíš španělsky."

"Evidentně. Jinak bys takové věci neříkal."

"Takže... jsem tě sbalil?"

"Se vším všudy. Ale až po StarDance."

Hermiona se přesunula k otevřenému oknu a k očím přiložila dalekohled. Ostatní dispečeři stáli za ní a i bez dalekohledu viděli, jak se na dráhu 08 absolutně tiše a v neuvěřitelném manévru snáší 737 s doutnajícím křídlem. 

"To jsem ještě nezažil," prohlásil vedoucí letového provozu Shacklebolt. "Sakra, ale už by to měl rovnat!"

"Ne, ještě je vysoko," namítla Grangerová. "Ještě chvíli... PA3110, povoleno přistání dle vašeho uvážení, obě dráhy volné. To zvládneš, Seve... Rovnej! Teď! Srovnej ho!"

Letadlo se otočilo čumákem dopředu a dopadlo těsně za dotykovou zónu. Několik pneumatik prasklo. 

Trvalo věčnost, než zastavilo.

Dvě stopy před koncem ranveje.

"Podvozek vysunutej, tři zelený, klapky kvůli stabilitě zatažený, výška 5 500, jsme v ose dráhy," hlásil Black, který převzal podpůrnou funkci.

"Doufám, že sis sbalil náhradní kalhoty," utrousil Snape a pevně sevřel řízení. "Protože z tohohle se možná posereš." 

Sirius se ještě stačil zachytit ručních opěrek a vtáhnout do plic vzduch, než s ním brutální náklon smýkl stranou a přetížení mu vyrazilo dech. 

Severus sešlápl levý pedál směrového kormidla, současně strhnul berany doprava a sklopil příď. Letadlo svištelo dolů bokem a odpor vzduchu ho účinně zpomaloval. 

Sirius viděl padat čísla na výškoměru. Cítil, jak padají i oni.

Přesto Severusovi věřil.

"Skluz? Tohle je šedesátitunovej dopravní letoun!"

"Aktuálně už je to jen obří kluzák."

Black nevěřícně zavrtěl hlavou.

"Totální šílenství. A mně říkají cvok!"

"Tohle není šílenství, to je fyzika."

"PA3110, jste nad Crawley, točte vpravo kurz 030."

Severus pokyn potvrdil. Sirius začal letadlo stáčet doprava.

"Dohlednost 15 mil. Potvrďte vizuální kontakt."

"Po levé straně vidíme letiště."

"Výborně. Dráha 08 levá. Budete přistávat s protivětrem 10 uzlů."

"Rozumím. Ideální podmínky... Kapitáne, výška 8 000, 4 minuty do přistání. Musíme dolů!"

"Kurva, Severusi, tohle nezvládnu!"

"Já ano."

Vyměnili si pohled. Jeden zoufalý, druhý odhodlaný.

"OK. Předávám řízení," řekl Black a pustil knipl.

Na obědě u Mrzimorského stolu vládla napjatá atmosféra.

„Prosím tě, co tě to popadlo?“ šeptala Hannah.

Ernie jen pokrčil rameny a dál se rýpal ve svém nákypu.

Tiché lusknutí ohlásilo příchod domácího skřítka. 

„Tilly říkla, mladý pán naštval hodného profesora. Ty ty ty,“ zahrozil drobný skřítek spod okraje ubrusu.

Justin, Hannah a Ernie jen zírali.

„Ehm. Cože?“ 

„Dám mu dobrou radu,“ pokračovalo stvoření zabalené v utěrce: „nezlobí profesora vraní oko, pokud nechtějí mít v jídle kočičí chlup.“

Další lupnutí a skřítek byl pryč.

Ernieho hlava zaduněla o stůl: „Vyhrožují mi občané druhé kategorie. Už tady chybí jen Protiva s hnojůvkou.“

"PA3110, zhasly nám všechny monitory kromě umělého horizontu. Žádáme o vektorování."

"PA3110, jste 15 mil od Crawley, 35 mil od letiště. Držte kurz 340."

"Díky... Siriusi, máme problém." Snape zvedl oči od výpočtů.

"Nepovídej, ani bych si nevšiml."

"Jsme moc vysoko a sestupujeme příliš pomalu. Takhle Gatwick mineme. Musíme ztratit výšku."

"Nechci klesat pod větším úhlem než 5 stupňů. Když vyměním výšku za rychlost, nemáme šanci zastavit na dráze."

"Souhlasím. Co obrátka?"

"S tím pocuchaným křídlem jsem rád, že udržím podélnej náklon. Do třistašedesátistupňový otočky se mi nechce."

"Fajn, zbývá jediná možnost. Skluz."

Poprvé spatřil v Blackově tváři čirou hrůzu.

„Dámy a pánové, hovoří první důstojník. Potýkáme se s několika technickými komplikacemi, kvůli kterým jsme nuceni nouzově přistát na londýnském letišti Gatwick. Letíme bez motorů, proto bude průběh přistání nestandardní. Prosím, zachovejte klid, zůstaňte na svých místech, připoutejte se a následujte pokyny palubního personálu…“ Snape se spojil s vedoucí stevardkou. „Auroro, příprava kabiny na nouzové přistání. Dosednutí zhruba za 10 minut.“

„Rozumím, Severusi. Jdeme na to.“

„Co se děje?“ začalo se ozývat z řad cestujících. „Hej, to jsme přišli o motory?“

„Jak zaznělo od druhého pilota –“

„Jo, slyšel jsem. Ale jak mám sakra zůstat klidnej? To by mi poradit nemohl?“

"Hermiono?" ozvalo se jí do sluchátek.

Omylem se přepnula na komunikační frekvenci, proto slyšel její povzdech. 

"Severusi, slyším tě."

"Nejspíš nás budeš muset znovu zachraňovat."

Grangerová významně pohlédla na Shacklebolta. Ten poněkud zaskočeně couvl od jejího pracovního stolu a kývl.

"Naveďte je k nám. Vyklidím jim pole."

"PA3110, jste 50 mil od letiště Gatwick. Udržujte kurz 340 pro přibližovací bod Crawley."

"Rozumím. Kurz 340 pro Crawley."

"Máte na palubě zraněné?"

"Negativní. Zatím."

"Připravujeme záchranné složky. Klesejte do libovolné hladiny."

"Díky. Zůstaneš na příjmu, že?"

"Kdybych se už neozvala, tak jedině proto, že mě kleplo. Na záchod se teď fakt nechystám."

„Pane Macmillane, co to tady předvádíte?“ 

Ernie seděl pod lavicí a mručel Óm.

Snape si prudce zmáčkl kořen nosu. 

Dav studentů zaraženě hleděl na rezonující lavici. 

Pak Justin zakňučel: „Ale já opravdu nevím, co v tom kotlíku bylo.“

Profesor Snape zavrtěl hlavou. Na tom už nesešlo. Postupně třídou zněly nastavené časovače. 

„Označené flakónky nechte v košíku na katedře, pergameny s testem na hromádce vedle.“ 

Ernie se postavil, špičky bot otočené ke dveřím, obličej ke kotlíkům, ztělesnění nerozhodnosti. Justin do něj šťouchl a Ernie se dal do pohybu. Mechanicky, ale s prázdným pohledem, plnil pokyny, než bylo vše na svém místě.

Ernie zvedl ruce otevřenými dlaněmi před sebe: „Kamarádi, přece ho nenecháte, aby z nás udělal zvířata.“

„Kamaráde,“ zavrčel Michael: „prostě mu řekněte, co chce vědět a můžeme spokojeně pokračovat.“

Erniemu ztuhl úsměv.

Proč vlastně? Proti čemu tady brojíme?

Ramena mu klesla, otočil se nejdřív k Justinovi, pak k Edgarovi: „Skončili jsme, drazí přátelé.“

Tucet tváří se rozjasnil nadějí.

Pak se rozšafně otočil ke Snapeovi: „Milé publikum, podívejte se na tenhle kotlík. Na vysokém plameni z něj hořká kaše vytryskla. Proč však? Jaká ingredience to způsobila?“

Dramatická pauza.

Ernie se ďábelsky zachechtal a utekl za katedru: „Chyť mě, kdo to dokážeš!“