Harry Potter AU

"Nouze!" ohlásila supervizorovi Grangerová. "Let PA3110 vysílá 7700."

Shacklebolt obrátil pozornost k jejímu monitoru.

"Převezmu je," rozhodl, jemně ji odsunul stranou a naladil se na příslušnou frekvenci.

"Jsem si jistá, že tohle zvládnu," namítla.

"Jste tu na stáži."

"S nouzovými stavy mám zkušenosti."

"Jenomže tohle je Londýn!" uzemnil ji. "PA3110, středisko Londýn jih, jaké máte potíže?"

"PA3110, požár v prostoru levého křídla, vysazení obou motorů v důsledku nedostatku paliva, jedeme na záložní zdroj, máme asi 12 minut, než zhasnou přístroje. Potřebujeme kurz k nejbližšímu letišti s přítomností záchranných složek."

"Proboha, to je Severus," špitla Hermiona. 

Narozdíl od něj zněla vyděšeně.

„Kde to hergot – ?“ Black listoval rychlou referenční příručkou a hledal doporučený postup. „Do prdele, já se na to –“

„Požár motoru, strana 7,“ napověděl Snape, zatímco zkoumal stav zbývajícího paliva a přístroje.  

„Hele, víš co? Ty jseš přes tyhle procedury mnohem lepší. Přebírám řízení.“

„Fajn. Tvoje letadlo, moje příručka… Takže, motor 2 na volnoběh.“

Sirius stáhl plynovou páku dozadu.

„Vypnout čerpání z pravé nádrže.“

„Vypínám.“

„Uzavřít palivový ventil.“

„Uzavírám.“ 

„Aktivovat hašení motoru.“

„Aktivováno… Sakra, další požární kontrolky. Muselo blafnout ještě něco.“

„Vysílám nouzový kód. Mimochodem, nevím, kam všechen ten kerosin zmizel, ale máme ho necelou tunu.“

„Stejně musíme co nejdřív přistát.“

„Výška 3 000. Přitahuj!“

„Já se snažím, kurva!“

Terén. Stoupejte! Terén. Stoupejte!

BUM

„Jseš mrtvej. Proč?“

„Protože jsem kokot?“

„To rozhodně jseš. Znovu!“

...

„Výška 3 000… Tak už ho srovnej!“

„Co myslíš, že dělám?“

Terén. Stoupejte! Terén. 

BUM

„Tak co děláš špatně?“

„To letadlo se chová úplně pošahaně!“

„Protože děláš chyby! Znovu!“

...

„MASTER WARNING! Ztráta vztlaku!“

„Klapky 15. Zvyšuju výkon!“

„Nějak to nepomáhá, hochu, padáme.“

Terén. Stoupejte!

BUM

„Už jsme dneska zdechli potřetí.“

„Jo. Asi je mi to souzený.“

„Hovno. Znovu!“

...

„MASTER WARNING! Ztráta vztlaku!“

„Zrušit režim stoupání! Kloním dolů! Klapky 15. Plnej tah!“

„No sláva!“ zajásal instruktor. 

Black mohl ždímat košili. 

„Levá nádrž skoro prázdná! Zbejvá v ní sotva 500 litrů.“

„Pravá ukazuje 3 000.“

„Přesně tolik ukazovala před odletem.“

„Jako by motory braly jen z jedné nádrže.“

Black zkontroloval palivové ventily. 

„Všechno je nastavený správně.“

„Možná se ten ventil sám uzavřel. Podívej se do manuálu.“

„Na manuál seru. Prostě zapneme přečerpávání a uvidíme, jestli tam něco přibejvá.“

O tři minuty později přišel MASTER WARNING. 

Diagnostický panel informoval o požáru levého motoru. 

Black táhle zavyl. 

„Já z toho vykvetu! Pojď, pošlem to do moře a budem předstírat korály.“

„Korály nekvetou, jsou to živočichové. QRH! Dělej! Já umřít nechci, večer je StarDance!“ 

„Nikdo se nevrátí ke psaní, dokud nevyřešíme tuhle záhadu,“ profesor Snape pokrčil rameny jako kdyby to nebylo v jeho moci.

Mezi studenty se rozmohl neklid. Všichni při eskalaci dramatu úplně zapomněli na to, že vlastně psali test, který ještě nedokončili. Do konce hodiny zbývalo už jen patnáct minut. Ze změti strachu, zmatenosti, frustrace a beznaděje vykrystalizoval prostý živočišný hněv. Dvanáct pohledů se střetlo se třemi až to zajiskřilo. 

„No tak, kdo z vás to byl?“ 

„Už mu to řekněte, my s tím nechceme mít nic společného!“

„Taky to z vás můžeme vymlátit, ani nebude potřeba Veritasérum,“ ozvalo se z davu.

Všichni studenti vytřeštili oči.

„Ale... ale... to nemůžete?“ vyrazil ze sebe Justin.

„Možná ne a možná ano,“ prohlásil Snape plochým hlasem, který jen ztěžka skrýval naštvání. Po chvíli ticha, ve kterém by bylo slyšet i špendlík spadnout, pokračoval: „Řekněte mi, pane Finch-Fletchley, myslíte si, že v téhle učebně máte právo nevypovídat, stejně jako před mudlovským stolcem?“

Justin ještě víc zbledl, nebýt uniformy, mohli byste si ho splést s duchem.

„Tak ještě jednou, čí je ten kotlík?“

Ticho by se dalo krájet.

„Nenechte se pobízet, nemáme na to celou hodinu. Brzy vám dojde čas na test.“ profesor Snape významně zvedl obočí.

Justin mlčel. Jeho obličej pomalu ztrácel barvu. 

Vtom z řady vystoupil Ernie Macmillan a prohlásil: „Ne, to je můj kotlík, Justine, nesmíš to brát na sebe .“

Snape se nevěřícně otočil k rudnoucímu obličeji mladého chlapce.

Ani nestihl zareagovat a z řady vystoupil další kluk, který prohlásil: „To není pravda, ten kotlík je můj.“

Snape se zamračil a spražil zbytek třídy pohledem: „Ještě někdo se chce přihlásit?“

Studentstvo mlčelo.

„Tak dobře. Kdo z vás mi řekne, co jste udělali špatně?“

Tři mušketýři mlčeli jako jeden muž.

„Ještě chvíli zkoušejte moji trpělivost a dojdu si do pracovny pro sérum pravdy,“ zasyčel Snape.

Snape začichal, narovnal se a střelil pohledem k zadní části místnosti.

„Všichni hned odložte brky a pojďte se mnou.“ zavelel a vydal se mezi lavicemi ke kotlíkům, za ním se postupně zvětšoval hrozen studentů.

„Čí je tenhle kotlík?“ zamířil prstem k abstraktnímu umění na konci řady.

Studenti se na sebe koukali a krčili rameny, nikdo se nechtěl přiznat, ale zároveň ani hodit spolužáka pod vlak.

Profesor Snape si založil ruce na hrudi a propaloval je pátravým pohledem.

S pohledem sklopeným k zemi vystoupil z řady Justin Finch-Fletchley: „Ten je můj,“ hlesl.

„Můžete mi vysvětlit proč to vypadá jako kvetoucí korál?“

"Všechno hodíš dovnitř, přiklopíš, zapneš a o víc se nestaráš," vykládala nadšeně a ukazovala mu svůj nový parní hrnec. "Tak. A teď máme hoďku na kafe a povídání."

"Prima."

"Musíme zase někdy na kluzák. Bylo to strašně fajn. Člověk nemůže pořád jen pracovat. Mám dojem, že vůbec nežiju. Sex jsem měla naposled asi před sto lety. Vztah už nehledám. A všichni ti dotěrní frajírci kolem, děkuju pěkně, radši dobrou knihu. Promiň, pořád melu."

"V pořádku. Radši poslouchám, než mluvím."

"Tak to ne. Víš, že jsem zvědavá. Povídej. Co ty a Black?"

"Nemůžeme se bavit třeba o hemeroidech? Nebo vaginální mykóze?"

Zuřivé škrábání hrotu o pergamen, duté bouchnutí hlavy o lavici, popotahování, vrzání židle, těžké povzdechy. Takový běžný kolorit všech písemek. Profesor Snape stojí jako socha, avšak bedlivě pozoruje své svěřence, jak se potí a pomalu propadají do beznaděje. 

V zadní části učebny pobublávají kotlíky. Některé už změnily barvu, jiné co chvíli upšouknou prasklou bublinou, ale vesměs si jemně ševelí na nízkém plameni. Jen pod kotlíkem úplně vpravo pořád hoří silný plamen. Předmětný lektvar změnil barvu už dvakrát a jeho hladina začíná pozvolna stoupat. Ještě chvíli a odporná šedá hmota se převalí přes okraje kotlíku, na lavici a pokračuje na podlahu.