Poutníci z brdských lesů

Kostel byl pravděpodobně postaven na začátku 13. století jako jednolodní, ve 14. století byl rozšířen do tvaru kříže.
Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích

„K založení kostela se váže zajímavá legenda. Jistý šlechtic na lovu zabloudil v hlubokých rožmitálských lesích. Kůň ho donesl až na zdejší pahorek, kde se nechtěl hnout z místa. Až najednou jeho kopyta o něco zazvonila. Byl to železný kříž. Šlechtic měl později sen, aby na zde postavil kostel…,“ začal s povídáním varhaník.
„Hele, pavouk!“ zaznělo od hřbitova dětským hlasem.
„Cože?“
„Pověst abstrahovaná vyprávěním obeznámeného učitele klavíru,“ zareagovala Lovec. Varhaník totiž učil na klavír.

„Na zdejší faře působila celá řada významných kněží. Václav Hájek z Libočan, …, zde působil v letech 1524-27.
Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích

Na prostranství mezi farou a kostelem se poutníci setkali nejen s místním duchovním správcem a majitelem již zmíněného psa, ale i se zdejším regenschorim ve vzrušené debatě.
„Stejně si myslím, že jsou to vzdušné zámky,“ říkal právě regenschori. Farář přisvědčil. Vtom si všiml příchozích.
„Dobrý den,“ pozdravil je. Nebyli mu zcela neznámí, neboť některé z nich vídal o nedělích v chrámě, ostatní mu Ministrant představil.
„Mohl byste nám udělat kratší prohlídku, prosím?“ požádal Kněz varhaníka.

„Dali jsme mu jméno Šedivák. ... Vzhledem připomínal vlka. Byl asi metr vysoký, měl šedou srst, dlouhý čenich a vzpřímené uši.“
Teresio Bosco – Don Bosco

Cesta ke chrámu Povýšení svatého kříže vedla poutníky po starých schodech. Byly to dlouhé pásy země zpevněné na svých krajích žulovými kvádry, které zub času nejen notně ohladil, ale i vyzdvihl nad úroveň terénu.
Po schodech sbíhal pes. Šikovný hafan využíval kořenů vzrostlých lip, přesto mu činnost činila značné potíže.
„Hele, vlk!“ smál se Stopař.
„Farářův pes,“ zabručel Ministrant.
„Řekni pánovi, že jsme doma,“ vtipkoval Kněz.
„Jako děti jsme po nich jezdili na kole,“ prozradila Lovec.

"31. ledna, ve dvě v noci, Don Bosco končil pozemskou pouť."
Teresio Bosco - Don Bosco

Během polední pauzy se hovor stočil na úctu k relikviím.
„Já tenhle ostatkový byznys nikdy nechápala,“ přiznala Lovec.
Kněz pokrčil rameny. „Rozumím, ale víra v moc relikvií je v církvi odedávna.“
„Vím, ale když byla v republice socha Dona Bosca s kostí z předloktí, myslela na to, že by z ní šla extrahovat DNA Dona Bosca,“ zaculila se Lovec. „S kamarádkou jsme přemýšlely, jak tu kost získali. On není mrtvý tak dlouho, aby na ní nebyly zbytky svalů. Nějaký nejen periferně viditelný zbytek bicepsu třeba.“

"Původní cvočkařský veřtat … v druhé polovině 19. století jedna z mnoha dílen, která se v chudém brdském kraji snažila uživit několik rodin z okolí tavením rudy a výrobou drobného železářského zboží."
web Infocentra Rožmitál pod Třemšínem
Alej Johanky z Rožmitálu zavedla poutníky až k domu č.p. 74., který stál na okraji Starého Rožmitálu. Starší paní tam zalévala květiny vodu z lahve od červeného vína.
„Sklepmistr?!“ pozastavil se na lahví Kněz, který byl tak trochu vtipálek. „Mešní víno mám lepší.“
„Dobrý den, paní. Nevíte, kde bychom našli cvokařské muzeum?“ zeptal se ženy Světec.
Paní se pobaveně zasmála. „Stojíte před ním.“

„Je čas zabíjet i čas léčit,
čas bořit i čas budovat.“
Kazatel 3;3

Byl nádherný letní den. Poutníci opustili památnou lípu a pokračovali dolů po aleji pojmenované po české královně. Slunce zářilo a v korunách stromů se proháněl vítr.
Veveruška se toulala po louce svažující se k Podzámeckému rybníku. občas se shýbla, aby obdivovala nějakou květinu. Z kopretin si uvila věneček, pampeliškový posadila na hlavu Motýlkovi.
Potom objevila šedavý pelyňkový trs. Otrhala téměř všechny rostliny.
„Proč trháš ten plevel?“ zeptal se Stopař.
„Je léčivý. Bude se hodit, pokud nám nebude dobře.“
„Je čas léčit i čas trhat,“ citoval Kněz.

„Johanka z Rožmitálu byla statečná žena z rožmitálského panského rodu Lvů, milovnice umění, která zároveň usilovala o náboženskou toleranci...“
Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích

„Víte, že královna Johana byla katolička?“ zeptal se Ministrant. Světec přisvědčil, ale ostatní byli překvapeni.
„Ano, manželka protestanta Jiřího z Poděbrad byla katolička. Rožmitál byl baštou katolíků. Ostatně proto byl zničen hrad na Třemšíně i Teslínské opatství. Ačkoli to husité dobyli v podstatě bez boje,“ zabručela Lovec.
„A přece byli šťastní,“ řekl Stopař.
„Překvapivé, že? A dnes patří náboženství mezi témata, která by lidé nejradši vynechali, nebo pro ně zabíjí,“ prohlásil smutně Kněz.

Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat.
Kazatel 3; 2

Seděli pod památnou lípou královny Johanky. Kněz listoval misálem a připravoval si kázání. Ministrant se Stopařem měřili obvod kmene pomocí provázku a pravítka na deskách Lovcova zápisníku. Veveruška zkoumala mechorosty. Světec se procházel zlátnoucím obilím. Najednou upadl.
„Fuj!“ vykřikl.
„Co se děje?!“ vzhlédl Ministrant od měření.
„Spadl jsem na zdechlinu!“ prskal Světec.
„Vyper si gatě v rybníce,“ poradila mu Lovec.
„Nemám náhradní,“ bránil se.
„Půjčím ti kraťasy, nebudeš naostro,“ na to Stopař.
„Byl to zajíc, řekla bych. No, budiž mu to počítáno za smrt,“ uzavřela Lovec.

Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.
Izajáš 53; 11

„Všichni jste jistě slyšeli o filmu umučení Krista,“ začíná Kněz svoji promluvu. „Rád bych se zastavil u scény před ukřižováním. V té zmučené postavě plné krve sotvakdo pozná spasitele. Ani apoštolové ho nepoznávali. Jejich naděje jsou mrtvé a slova proroka Izajáše o ospravedlnění mnohých jim nepřijdou na mysl.
Jejich přítel, pán a král umírá. Mysleli, že změní svět. Že bude vládnout železem a vysvobodí židovský národ od nadvlády Římanů. Jenomže identita Božího syna je jiná. Mnohým se zdá královská identita bez násilí dočista prázdná, falešná.“

Nad údolím růží starý hrad
V zámek jemný přestavěný
Kde královnu vznešenou kdys
Pohlednou potkati mohl bys

Stěna křehká, stěna subtilní
Místo smíchu vítr zní v ní
Průvodcem je stará krysa
Hnusná celá skoro lysá

Nad údolím růží šlechtici
Nad údolím růží králové
Nad údolím růží v likvidaci
Nad údolím růží vandalové

Loupou se ze zdi sgrafita
Opilec močí u zdi dosyta
Po špatném jistě vínu
Morální zví kocovinu

V hladině shlíží se krása
Pentlí jest jí vodní řasa
Opilce však nezajímá
Keř v zahradě objímá

Dejte všichni valem vínu
Chraňte svoji otčinu
Nechte ódy na neřády
Historie stojí tady