Artušovský cyklus

Dívky tančily kolem beltainských ohňů a nejkrásnější byla orknejská královna. Poslala Kaiovi vábivý úsměv, i když věděla o jeho zchromlé noze. Lehce zvedl koutky v odpovědi.
"Má matka tě svádí jen proto, že tvoje zrada by Artuše obzvlášť bolela."
Gawain byl na jednu stranu hrdý, ale taky mu vřela krev, že si Morgawsa bezostyšně užívá magickou noc. Proboha! Vždyť i Kai se svými šedinami byl mladší než ona.
"To nebyl flirt, Gawaine, jen vzpomínka na naše první setkání."
Upomínka na první rytířský slib, který dal.
Přísahám, má paní, nikdo se nedozví, že jste podvedla manžela...
S mým bratrem...
Naším bratrem...

“Zdálo se mi, že jsem husa. A když můžeš létat... Hranice přestanou dávat smysl. Čáry na mapě i čáry v myslích lidí..."
Artušovi dávno došly všechny rytířské příběhy a začal mluvit o věcech, co bratrovi neřekl, když byli ještě kluci.
“Já vím...” ozvalo se konečně, “záviděl jsem ti... Pořád závidím. Mně žádné sny nezbyly...”
“Uzdravíš se...”
Kai zavrtěl hlavou: "Budu žít. Ale to není totéž."
Bolelo to, jak pravda umí bolet. Ale právě kvůli tomu měl Artuš Kaie rád. Vracel na zem každého, kdo nechtěl vidět skutečnost.
“Mám dost snů pro oba, ale pokud mě nikdo neprobudí, nemůžu je uskutečnit.”

Snažila se smířit s tím, co přijde. Hanba, pokání, klášter...
"Je toto obvinění pravdivé, lady Andrivete?"
Řekni, že je to nehorázná lež! Postavím se komukoliv, kdo se opováží... Ne... jsem jen kulhavý blázen, co těžko zvítězí v souboji.
"Je, můj králi."
Sál zašuměl. Přiznala se! Cizoložnice!
Král hledal slova: "Kterého z mých rytířů jste... obšťastňovala?"
Jen ukaž. Zasloužím si svůj díl. Každý z nich poznal ostrost mého jazyka a teď budu platit úroky.
Mlčela.
Kdyby to tolik nebolelo... Ohnul pochroumané koleno.
"Mne, můj králi."
V Artušovi se všechno sevřelo. Ani po letech nedokázal snést, když před ním jeho bratr klečel.