DMD Bonus č. 9 pro 30.4.2010. Téma: Ty máš svaly já mám čáry!

Fandom: Originální
Varování: Obsahuje klišé. :) Schválně, protože život je občas klišoidnější než fikce.
Poznámka: Navazuje na A.24/6, Tři. Jedna a dva., Kdy času neubývá a Ráno, O přednáčce psaní, Seminárka.
Na tuto drabble z května navazuje drabble (pravděpodobně odehrávající se v září): Grammatica.
„Hned jsem zpátky, počkej tu,“ zašeptal Daniel Ondrovi do ucha, jeho vlastní horký dech mu rozehřál tváře. Ondra se zachvěl.
Daniel se zvedl z prosluněné trávy utajeného petřínského svahu, skrýval se za nevzhledným staveništěm, a proto byl i na prvního máje opuštěný. Za zatáčkou se dal do běhu. Brzy našel, co hledal. Věděl, že tu rostou i mezi stromy.
Ondru uviděl ležet na břiše, hlavu měl skloněnou nad knihou. V ruce držel tužku a snad na každém řádku cosi podtrhával.
„Vydržíš odstavec?“ zavrněl Ondra.
„Mmm.“ Daniel se něčím měkkým dotkl jeho vlasů.
Pomalu zavíral knížku.
Daniel mu podával fialový tulipán.

Fandom: hry na hrdiny
Poznámka: Vracíme se ke kořenům!
Bylo časné, svěží, jiskřivé ráno. Na stéblech trávy se třpytila rosa a bylo ticho. Drobný, pohledný, asi šestnáctiletý chlapec stál u vrat do dvora a nejistě pomrkával do oslňujícího slunce. Z okolních zdí šla pára a některé kameny se trochu tavily.
Chlapec pohlédl k vratům, které se trochu pootevřely, a rozpačitě prohlásil: "Trapas. Sem ten fajrból trošku přepálil."
Z vrat se vysunula půlka postavy barbarského válečníka oděného skoro jen do zbroje a titěrné bederní roušky. Otřel si pot s čela a zaječel: "Zbláznil ses? Vždyť nás chtěli jenom zabít!"
Na protější zdi chladlo šest temných skvrn ve tvaru lidské postavy.

Fandom: Bjørkhallen.
Poznámka: Když poslední místní drablík, tak z hodně dávné historie, z doby, kdy se teprve stavěl hrad.
Díky všem, komu se moje skromné výtvory líbily - a díky všem, kdo jste sem psali, byla to super legrace.
„Tento brod je můj. Dejte mi, co nesete, nebo vás sním.“
„Neodolatelná nabídka,“ ušklíbl se Einar. „Ale poslyš, mám lepší.“
Troll naklonil hlavu a zamyšleně zvedl jedno kamenné obočí. Čekal boj nebo útěk, jen vyjednávání ne.
„Pronásleduje nás jeden kněz – víš přece, křesťan, cizí v téhle zemi, nesnáší nás čaroděje stejně jako vás trolly. Rádi bychom se ho zbavili. Nech nás projít, schováme se na protějším břehu. Až se přiblíží, já za ním zmatu cestu, Ingrid rozbouří řeku – a je tvůj. On, jeho družina i všechno, co nesou.“
Dohodnuto, provedeno.
Později na tom místě postaví pro trolla pěkný kamenný most.

Fandom: originální + (literární) historie (ne, neumím napsat nic s normálním fandomem. :D)
Poznámka: Skončím tak, jak jsem začala, chí. ;)
Věnování: Pro všechny, kteří si rádi četli moje drabbles. Mám vás ráda a děkuji moc.
---------------------------------------------------------------------------------------------
Mladý panoš si smutnýma očima prohlíží svůj obraz v hladině jezera. Oudy spíše co čtyři tenké čáry, tělo střízlíka.
Bázlivě se otočí, když zaslechne kroky v písku. Ale vida svého mladého pána, udatného již rytíře, váhavě se usmívá.
„Co tak smuten, příteli drahý?“ táže se rytíř.
„Nedorostu pro brnění, pane. I vítr mě porazí.“ Klopí svůj zrak rozpačitě.
„Snad proto, abych toto mohl učiniti,“ vece rytíř a panoše do náruče uchopí. Poté nebratrsky na ústa ho líbá…
Spisovatel vytrhne se ze sna. Pod hlavou rukopis Amise a Amila. Ach, kéž by své city i v románu takto opravdově vyjádřiti směl.

fandom: Budeč
pozn. A mám je všechny! Hurá!
Položila mu otázku: „Dokážeš dosáhnout do nekonečné dálky?“
Zachmuřil se: „Padl bych vysílením dřív, než by mě tam nohy donesly. Není možné sáhnout do nekonečna.“
„Máš statečné srdce, silné ruce, bystrou mysl, ale mýlíš se. Já mám jen čáry a sama sebe a dokážu ti to.“
Sklonila se a do prachu cesty nakreslila dvě rovnoběžné čáry.
„Věčně poběží vedle sebe, v nekonečnu se protnou, skrz ně tam dosáhnu.“
V té chvíli lovec pokorně uznal, že ho čarodějka převyšuje ve všech směrech.
Pak ji požádal o ruku.
Když ho odmítla, odešel z jejího kraje a ona žila šťastně až do smrti.

Fandom: crossover HP a někdo, koho nemůžu na začátku jmenovat
Poznámka: Autorská práva k nápadu a zejména poslední větě patří Calwen - díky za ně. Je to taková ptákovina, že jsem prostě nemohla odolat :-)
To snad není pravda, ten pitomej kluk to zase přežil. To je na h…, takováhle práce. No nic, tak znova.
Zkusil jsem to přes city a přednesl několik pádných argumentů, ale poštvali na mě obra. Pche. Taky jich mám pár v rukávu. Ehm, v lese.
Pak se to ovšem zvrhlo. Obecně mám slovní přestřelky rád, ale ty bláboly, co z Pottera padaly tentokrát, se fakt nedaly poslouchat. Tak holt Avadu…
V tom se dav rozestoupil a objevila se známá zrzavá kštice. A sakra. Tohle už smysl dávalo.
„Tome, končíš,“ houkl Potter. „Ty máš sice čáry, ale já mám Chucka Norrise!“
----------------
Chuckem to začalo, Chukem to končí - mé první drabble pro DMD byl rovněž crossover HP/ChN, tak jsem usoudila, že to bude taková pěkná tečka za tímhle dubnovým mejdanem :-)

Fandom: Zeměplocha
Poznámka: Nechť je tato stoslůvka varováním pro všechny, kteří by se chtěli ucházet o toto zaměstání. Ooook!
_______________________________________________________________
9:00
Můj první den na postu knihovníka Neviditelné univerzity. Vše probíhá hladce. Ten opičák nakonec uznal, že tuhle práci nemůže dělat nikdo bez kouzelnických schopností, a odtáhl. Jen nechápu, proč se kolegové mágové tvářili tak vyděšeně.
12:00
Polední pauza. Všechno fajn. Akorát mám pocit, že mě celou dobu někdo pozoruje. Asi knihy. Však já si s nimi poradím!
16:00
Ať větrám, jak chci, pořád to tu smrdí po banánech!
20:00
Ty plíživé kroky! Jsem ale mág, takže se nebojím.
24:00
Konečně odpočinek! Postel je měkká a široká. Slyším šramot. Ze stropu právě spadla slupka od burského oříšku. Musím se tam...

Fandom: Sherlock Holmes
pozn.aut.: mé poslední drabble. Chtěla bych poděkovat všem, kteří má drabble předtím komentovali a zároveň jim i toto věnovat.
„Naznačujete, že jsem lhář?“ křičel muž.
„Nikoli, pane Willburne,“ odvětil Holmes. „Vaše výpověď byla pravdivá. A pana McDonalda zabil váš bratr.“
Willburn zbledl. „Nesmysl.“
„Nosí jiné boty. Stopy na místě činu se shodují s těmi na vaší předzahrádce.“
Willburn zazvonil. „Výborně,“ řekl výsměšně.
Vstoupil muž navlas podobný Willburnovi.
„Je hloupé chodit sám k někomu, kdo má doma posily,“ řekl.
Holmes pokrčil rameny.
Bratři se rozesmáli. Holmes zvolal: „Lestrade!“
Lestrade vpadl do pokoje ještě rychleji, než Willburnův bratr. Vida oba bratry, vypadal udiveně.
„Vy jste snad kouzelník,“ prohlásil, zatímco strážníci nasazovali bratrům pouta.
Holmes se usmál. „Stačí logika. Ostatní zařídí jiní.“

Fandom: Píseň o Nibelunzích
Vzdálená jak slunce o půlnoci
je naše láska…
Mám tě na dosah ruky a přece tě nemůžu mít. Tvoje srdce je jinde, než jsi ty. Už jsi ho daroval své vyvolené. S tím se nedá nic dělat.
…přes zákaz však není v mojí moci
tobě odolat.
Mám celý život tiše trpět nešťastnou láskou?
Se srdcem v dlaních ptám se – odpověď však nechci znát –
Co je pak člověk, když nesmí ani milovat?
Proč bych nemohla být šťastná? Proč ke mně osud musí být tak krutý?
Jak můžu získat to, co mělo být určeno mě?
Nikdy na ni nezapomene. Nebo snad ano?
Poznámka: Kdo nezná fadom, asi tam to téma neodhalí, ale čáry přijdou hned vzápětí.

Fandom: Star Wars
Poznámka: George Lucas - autor a tvůrce Star Wars.
A ještě jedna drobnost, tenhle můj nápad je už pěkně otřepaný.
Ale jednak téma k němu přímo vybízelo a mně to na závěr místního drabblení prostě nedalo. :-)
Nechtěl ji zabít.
Nechtěl s ní bojovat.
Ale osud byl jiného názoru.
Teď stáli proti sobě.
Oba v černé zbroji.
Přesto, že byla vysoká, neměla šanci zvítězit.
„Vzdej to,“ zahučel Darth Vader ponuře. „Nemůžeš vyhrát.“
Vyzývavě se usmála: „Když myslíš?“
Zaujala bojové postavení.
Nataženou ruku zvedla do výše očí.
Modré blesky obklopily Vadera.
Bez citu jím mrštily proti tvrdé zemi.
Ovládal Sílu, ale tímto jejím druhem nadán nebyl.
Ohromeně pohlédl na válečnici.
Byla nádherná. Naprosto jedinečná.
A on v ten okamžik věděl, že potkal svou královnu noci.
Bude jeho tajemstvím.
Tak velkým, že se o něm nedozví ani George Lucas.