Baldur's Gate

Rath přešlapoval. Konec Obřadu se blížil, a nemohl to zastavit. Pár druidů sice vědělo, že Halsin by tohle neschválil, a byli proti, ale nedokázali druhou stranu přesvědčit. Možná by je porazili, spolu s tieflingy, ale to nemohli.

Jedinou nadějí se zdála ta trpasličí dobrodružka. Slíbila, že Halsina dovede zpět. Ale už pár dní byla pryč, nebylo o ní slechu.

Myš vyběhla do středu Smaragdového hájku. První tomu nevěnoval pozornost. Pak si všiml jizev kolem jejího oka, a už se měnila v obrovitého druida. Jak Halsin častoval druidy provádějící obřad, Rath se usmál. Nakonec se neuzavřou. Nepošlou ty tieflingy na smrt.

Povrchové děti jsou divné. Verlien potkal dětský gang zlodějů (ti byli fajn, každý klerik Vhaerauna cení zlodějinu), githyanki děti (které ho disrespektovaly, což vyřešil po Menzoberranzansku), gobliní děti šikanující medvěda (které s ním neměly bojovat).

Teď? Stínová kletba stačí, musí v ní být prokleté dítě, které si ze stínů vytvořilo "maminku", "tatínka" a "pejska", vypadá, že mu hrabe, a když nechceš hrát na schovku, svoji "rodinu" na tebe pošle?

Verlien mu rodinu vyvraždil. Pak se dozvěděl, že dítě je půlka ducha města, a musí ho spojit s druhou ať se město uzdraví...

Nechal to na Halsinovi. O tohle neměl zájem.

„Máš své kouzlo. Víc, než si myslíš,“ pousmál se Astarion.

Rivanos byl nejlepší sázka, pokud chtěl získat ochranu - s tím, že jeho strategie na to ji dostat je získat si někoho sexem.

Ale Rivanos nevypadal polichoceně, jen pobaveně.
„Co tím myslíš?“

„Přesně to, co ty. Rád bych si s sebou užil hezkou chvíli-“

Rivanos pozvedl obočí.
„To sotva. Sotva se známe.“

„No tak. Tak časem? Až přijde správný moment…?“

„Možná. Dobrou noc.“ Rivanos odešel.

Začínal mít pocit, že mu Rivanos nevěří nos mezi očima. Ale zájem v něm vidí. On se mu do kalhot dostane.

Nebo to zkusí na Shadowheart…

Lathander Rivanose nebral. Bůh slunce, nového počátku… Rivanos byl za svůj nový počátek rád, dle svých nezkrotných tužeb po krveprolití tušil, že býval před amnézií stvůra, ale…

Nechtěl být zlý. To neznamenalo, že chtěl být správňáček, jako který Lathander působil. Když lidi pořád chcou pomoc, ať platí. Se zlem se nevyjednává. Myslí, že ho zabijou? Ať to zkusí, nepřežijou.

Některé věci stojí za krádež.

Rivanos není nejchytřejší. Nedocházelo mu, že k vlastnictví Lathanderovy Krve, mocné zbraně, má klíč.

Pak ho Astarion pobídl:
„Tak co? Kradeš, nebo musím já?“

Magická obrana se aktivovala. Hned poznali, jak ničivé paprsky Slunce umí být.

The shadow curse was not doing it for Astarion. First the Underdark, then just as he'd expected precious daylight again... this.

Ahead of him, the others huddled around their single torch. If only they hadn't sold off the half dozen or so they'd collected, but at least they'd gotten new armor out of it... he paused.

It was not unusual for magical armor to be rigged to allow their wearers access to spells. Astarion prodded its aura with his mind - oh! Just the thing.

Shadowheart barely managed a frantic "no" before the sunbeam hit the entire party in the face.

Stálo to 200 zlatých přivést ho zpět mezi živé.

„Na co si u všech pekel myslela? Aktivovat ten výbuch. STÁL JSEM PŘÍMO TAM! Bohové. Máš vůbec ponětí jak strašně to bolelo?“

„Myslela jsem, že tě ten náš parazit před sluncem chrání?“

„Inu, zřejmě to má své limity. Někde mezi krásným letním dnem a PLNĚ KONCENTROVANOU SILOU SLUNCE!“

„Promiň, příště budu opatrnější.“

„Příště? Ne, ne, ne. Jestli někdy bude příště, já budu ten, kdo stiskne spoušť.“

Musela jsem se zatvářit opravdu lítostivě, nevydržel být naštvaný dlouho.

„Dobrá, vážím si toho, že se snažíš svou chybu napravit. Jen už to nikdy nedělej.“

V Avernusu byl málokdy klid. Karlach a Wyll si těch chvilek vážili. Povídávali si u nich. Zjistili, že i když spolu sedávali u táboráku měsíce, všechny příběhy oba nevyčerpali.

„Chtěl jsem se zeptat, ale nevěděl, jestli můžu… Jsem zvědavý,“ řekl Wyll, „jak jsi přišla o roh?“

„Nudnej příběh,“ zasmála se Karlach, „zaútočili na nás démoni, co ovládali magii. Po chvíli už stříleli Maso v Kámen - málem bylo po mně, ale trefili mě jen do rohu.“

„Pak… ti ho rozdrtili?“

„To by bylo. Ne, léčitel to posral. Se zrušením kouzla se ten roh nějak… sesypal.“

„Au.”

„Hele, aspoň vypadám jedinečně, ne?!“

Další nemožné se stalo skutečností. Vydali se do samotných pekel, přímo do ďáblova domu. Ukradli všechno, co se dalo, osvobodili Hope, zabili Rafaela... a teď už si ošetřují rány v relativním bezpečí pokoje, co jim tak ochotně a zdarma poskytl štědrý hostinský.

„Teda, vojíne, nabrat ďábla na vlastní rohy, to se ti povedlo!“ smála se Karlach. Její věčně optimistická energie donutila k úsměvu i Tav. Ohmatala si ještě ostré zbytky vlastního rohu, jehož špička zůstala v Avernu.

„Skvělý, takže mám jedno oko jako Will, jeden roh jako ty... ještě někdo se chce podělit?“

„Věřím, že jedna chodící bomba nám stačí.“