Baldur's Gate

Železný trůn byl zničen, Sarevok poražen, Elysandova družina zvítězila. Tím ale pominul i důvod její existence; Ajantis a Branwen se rozloučili a šli svými cestami, a Elysand, Jaheira, Khalid a Imoen řešili, co dál.
„Nevím, jestli to k něčemu bylo,“ pochyboval Elysand. „Železný trůn jsme sice zastavili, ale až odejdeme, určitě se brzy vynoří nějaké další spiknutí proti zákonu, které postihne Baldur’s Gate nebo rovnou celé Pobřeží Mečů.“
„T-t-takový už je ž-život,“ pokrčil rameny Khalid.
„Až se to stane, vrátíme se a zase to srovnáme,“ řekla Jaheira rezolutně. „Ale mezitím… co byste řekli tomu, udělat si malý výlet do Amnu?“

V jedné hospodě v Baldur's Gate družinu překvapil zlobr - nájemný vrah.
"Ty být Elysand!" udeřil na Elysanda. "Železný trůn na tebe vypsat odměna, a já tě teď zabít."
Elysand si zlobra kriticky prohlédl. "Ty mě ale nemůžeš zabít," pravil klidně, "bylo mi předpovězeno, že mě zabije muž s tetováním quasita na tváři, a to ty nemáš."
"To nemám," posmutněl zlobr. "Co já teď dělat?"
"Ve vedlejší čtvrti je tetovací salón, tak tam můžeš zajít a nechat si to tetování udělat," poradil mu Elysand.
Zlobr se rozzářil. "Tak jo!" Otočil se a odešel.
"Dobrý trik, Elysande," řekla Jaheira. "Bod pro tebe."

Družina objevila milenku jednoho z vůdců Železného trůnu, který podezírali ze zosnování Železné krize, a rozhodli se jí zeptat na pár věcí.
Elysand, Jaheira a Branwen nečekaně navštívili ženu v jejím luxusním apartmá (Khalid a Imoen museli venku mezitím nějak zabavit Ajantise, jehož zákonně dobré přesvědčení by mohlo „výslech“ komplikovat) a začali se jí vyptávat.
Ale milenka byla vzpurná. „Nic vám neřeknu,“ trucovala. „Co mi můžete udělat?“
Elysand vydal pokyn. Jaheira a Branwen otevřely šatník, vytáhly nejdražší hedvábné šaty a začaly je cupovat na kousky.
„Dost, dost!“ úpěla žena, „povím vám úplně všechno, jen už proboha přestaňte s tím barbarstvím!“

Pátraní po příčinách Železné krize bylo v plném proudu. Elysand navrhl zajít za jasnovidcem a získat dodatečné informace ze “spirituálních” zdrojů.
“Bude to padesát zlatých, prosím,” řekl jasnovidec.
Elysand mu předal peníze. “Potřebujeme vědět, kdo stojí za Železnou krizí a proč.”
“Dobrá, vydržte chviličku…” Jasnovidec se zasoustředil a začal vydávat podivné pískavé a škrkavé zvuky. Nakonec zašuměl a prudce vydechl. “Informace není dostupná.”
“Ale jak je to možné?” ohradil se Elysand. “Přece jsme vám zaplatili, tak by divinace měla fungovat.”
“Nevím, prostě se mi nepovedlo se připojit,” pokrčil jasnovidec rameny. “Tady máte peníze zpátky a zkuste přijít znovu za týden.”

Po ztroskotání lodi se družina doploužila do vesnice – kterou k velkému překvapení obývali vlkodlaci.
„J-j-jak to, že jsou proměnění i v-ve dne?“ divil se Khalid.
„Nedivte se, je úplněk,“ poznamenal jeden vlkodlak, který procházel kolem s čivavou na vodítku, „tak je ta proměna delší.“
„To je váš pejsek?“ ukázala Imoen na čivavu, která na ně zuřivě štěkala.
„Jo, ale radši se k němu nepřibližujte, jak vidí lidi, tak se je vždycky snaží pokousat.“ Pro jistotu přitáhl čivavě vodítko a odešel.
Elysandovi přitom neunikla nápadná podoba mezi čivavou a vlkodlaky. „Zdá se, že alfa vlkodlak nemusí být vždycky velké černé monstrum…“

Jednoho dne Ajantis nahnal družinu na mši do chrámu boha Helma. Prý potřebují „spirituálně povzbudit“.
Po dvou hodinách kázání toho ale měli všichni, kromě Ajantise, plné zuby.
„Já chci ven!“ šeptla Imoen naléhavě. „Už mám od sezení na té tvrdé lavici otlačený zadek!“
Ajantis se na ni mrazivě usmál. „Seď,“ řekl pološeptem, „a poslouchej.“
„To se nedá, tyhle helmitské teze nejsou dost... razantní,“ protestovala Branwen, „a ty lavice jsou na sezení fakt strašně tvrdý!“
„Ajantisi, za tohle tě dotáhnu na obřad druidů v Cloakwoodu,“ vyhrožovala tiše Jaheira, „a to si fakt užiješ, protože tam se šest hodin v kuse stojí!“

Družina procházela podzemí Ulcasterovy školy, kam je poslal samotný Ulcasterův duch, aby mu přinesli jeden starobylý dokument.
Poté, co se probili přes smečku vampirických vlků, dokument konečně našli. Jaheira jej zvedla a zjistila, že to je –
„Daňové přiznání?“ řekla překvapeně. „Na co ho potřebuje?“
Elysand jí nakoukl přes rameno. „Není podepsané, takže asi tuším proč...“
...
Vyšli z dungeonu ven, našli Ulcasterova ducha a předali mu daňové přiznání. Ulcaster ho vděčně přijal, na poslední stránku vtiskl svůj spirituální podpis, a pak se s blaženým vzdychnutím rozplynul. Po staletích konečně došel klidu.
„Zajímalo by mě, jak bude vypadat to penále,“ komentoval Ajantis.

Ajantis se omámeně potácel k siréně, která ho vábila svým zpěvem. Meč táhl bezvládně za sebou.
„Pojď,“ lákala siréna sladkými slovy. „Poplujeme spolu bok po boku, širé moře nám bude ležet u nohou. Ty budeš můj, a já tě budu laskat a milovat, dokud moře nepohltí všechnu zem. Pojď.“ A paladin k ní byl blíž a blíž...
Siréna se už chystala Ajantise chopit a svrhnout ho do moře – ale paladin bleskově uhnul, máchl mečem a jediným úderem usekl siréně hlavu.
„Prý moře nám bude ležet u nohou. To určitě,“ říkal, zatímco čistil meč od krve, „to ti tak budu věřit.“

Družina přijala quest na lov banditů, a Elysand se rozhodl vyzkoušet poněkud netradiční způsob.
Nyní kráčeli pěšinou přes území banditů, a nenápadně si rozhodně nepočínali.
„To se nám povedl výborný obchod, a neseme takovou kopu zlata,“ halasila Imoen.
„Koupila jsem si tolik šperků, ani unést je nemohu,“ přidala se k ní stejně hlasitě Branwen. Zbytek družiny ostražitě sledoval okolí a čekal, až se návnada ujme.
Ale v okolí bylo ticho. Banditi se strachy krčili ve svých úkrytech, ani nedutali. Její pověst družinu předcházela.
„No nic,“ Elysand si nachystal fireball. „Když to nejde po dobrém, bude to muset jít po zlém.“

Když družina porazila polozlobra Mulaheyho v nashkelských dolech, objevila tam jednoho zajatce.
„Děkuju vám za záchranu,“ řekl elfský kouzelník Xan, „ale stejně to bylo zbytečné, protože jsme všichni propadli zkáze.“
„Jak to, zkáze?“ ptal se zmateně Ajantis.
„Jak to, všichni?“ ohradila se Jaheira.
„Asi je tu moc dlouho,“ řekla polohlasně Branwen a naznačila, že má o kolečko víc.
Xan z Mulaheyho truhly vylovil svůj měsíční meč a zamířil k východu. „Tak se mějte, rád jsem vás poznal. Vzhůru k marnosti!“
Elysand se otočil k Imoen. „Kdybych si ještě někdy stěžoval, jak je život nefér, tak mě prašti. Nechci skončit takhle.“