Baldur's Gate

Po celodenním putování lesem se Branwen rozhodla, že si dá koupel.
Našla si průzračnou tůňku u skály obklopené ztepilými stromy a počala se svlékat. Sejmula přilbici, kroužkovou zbroj i to co bylo pod ní, až zůstala jen tak, jak ji Ao stvořil, a okolí jako by prozářilo slunce.
Náhle se setmělo. Branwen zvedla hlavu a spatřila, jak se nad ní sklání stromy a vyvalují na ni své dřevěné oči.
„To snad nemyslíte vážně,“ řekla Branwen pohoršeně, zakrývajíc své vnady. „Koukejte se otočit!“
Stromy se zastyděly a poslušně se otočily. Branwen sestoupila do tůňky. „Ještě že ty stromy neumějí mluvit,“ zamumlala.

„Lituji,“ řekl nashkelský výplatčí odměn, „ale ten quest vám nemůžu uznat jako splněný.“
„Jak to?“ ohradil se Elysand, „Přece jsme tu tlupu koboldů zlikvidovali!“
„To ano, ale těch koboldů mělo být deset. Tady v záznamech máte zabitých jen devět,“ odvětil výplatčí.
„Víte, on ten poslední spadl z mostu do řeky,“ pokrčil rameny Ajantis.
„To mě mrzí, ale já se musím řídit oficiálními záznamy. Zkuste toho posledního z té řeky vylovit. Prozatím sbohem.“ Výplatčí zaklapl desky a odešel.
„A-a-aspoň jsme za ty koboldy z-získali zkušenosti,“ snažil se Khalid znít optimisticky.
„Jo. Celých sedm za jednoho,“ odtušila Imoen. „To nás fakt vytrhne.“