The Magicians

Od začátku jejich cesty se výrazně ochladilo. Eliot seděl u čerstvě rozdělaného ohniště a mnul si studené ruce. Quentin seděl hned vedle. Zrovna dojídal večeři. Jejich výprava bude u konce, jakmile dojdou k pramenům tří Filorijských řek. Quentin jejich názvy, včetně spousty nezajímavých faktů, zopakoval asi milionkrát, ale Eliot si je stejně nedokázal zapamatovat. Možná to bylo tím, že ho víc zajímal cíl jejich výpravy. A taky to, odkud pramení ta chemie mezi nimi. Proč ho Eliot nedokázal dostat z hlavy?!
"Stan?" navrhl Q. "Je chladno."
"Mrznu," potvrdil Eliot. Jeho otázka zůstala nevyřčená. Věděl však, že Quentin ho zmrznout nenechá.

Quentin seděl v trávě, byl opřený o kmen stromu a četl si.
"Filorie a její hmyz?" znechucený tón Quentina vytrhl ze čtení.
"Druhý díl."
Eliot jen protočil oči a posadil se vedle Quentina.
"Vím, že to zní divně, ale je to fakt zajímavý. Věděls, že ve Filorii existují můry, které mají konzistenci medúzy a světélkují?"
Eliot neodpověděl.
"A žijí tam červi, co si staví hnízda v korunách stromů, jako ptáci." Zamyslel se. "Co když je na tomhle dubu hnízdo s červem?"
Eliot zakroutil hlavou. Dub byl teď mrtvý a tahle vzpomínka vzdálená. Kdyby mohl, vrátil by čas.
"Vrátil bych nás."

Eliot vládnul Filorii teprve krátce, když "Den D" nadešel. "D" jako daně.
Obyvatelé Filorie se začali před královskýmu branami shromažďovat už brzy ráno. Eliot až do poslední chvíle netušil, že tomu procesu bude muset přihlížel. Slíbil si, že na příště pověří výběrčí daní a vyšle je k lidu a ne naopak.
Jako první přišla žena se čtyřmi mrtvými husami. Brzy se v místnosti hromadily peníze, ovoce, drahé látky i mrtvoly. Prasata, kuřata, kachny, dokonce i medvěd. Časem si Eliot zvykl. Jiný kraj, jiný mrav.
Podíval se na Fen, sedící po jeho boku. Někdy si nemůžete vybírat. Musíte občas zaplatit životem.

První marné pokusy je neodradily. Naopak.
Oba věděli, že se bez klíče neobejdou.
Svět se bez něj neobejde. Pokračovali.
Lesní mýtina se stala jejich domovem.
Eliot a Quentin. Quentin a Eliot.
Dny a noci plynuly, ale mozaika zůstávala.
Noční popíjení postupně bořilo zábrany. Políbili se.
Inkoustové nebe. Praskání ohně. Vůně jehličí.
Hravé pobláznění se změnilo v lásku.
Roky štěstí i frustrace. S mozaikou. Jeden se druhým. S jejich synem.
Den, kdy Eliot zemřel přišel z nenadání.
I nalezení klíče. Quentin zůstal sám.
Neuplynulo ani pár minut, než se objevila. Klíč putoval dál.
Ale Quentin věděl, že ani ona nebude poslední.