DMD Bonus č. 8 pro 28. 4. 2018. Hymna

Buď zdrávo, Slunce, když ráno vycházíš,
od kolébky k hrobu všechny nás provázíš.
Ptáci tě před svítáním volávají
v čase, kdy opět hnízdit začínají,
chválí tebe, Slunce, každý tvor,
ať z nížin, z luk, moře, nebo z hor.
Um lidský písně pro tebe skládá,
cink, housle, loutna sladce je hrává.
I ten kluk malý, chlapec z Tahiti,
kupuje v krámě levně sešity,
látá kalhoty, učí se anglicky,
studovat Slunce chtěl by on navždycky!
Z chlapce už muž je, přestává zbrklý být,
však pořád Tobě život chce zasvětit.
Buď zdrávo, Slunce, když ráno vycházíš,
od kolébky k hrobu všechny nás provázíš.

Pohádky jsou solí života
Život není jen robota
I když máš poslední kalhoty
Do platu ještě tři soboty
Pohádka docela levně
Zlepšuje náladu, věř mně!
Drak prvě hnízdí ti v životě?
Vypadá to s tebou nahnutě?
Příběh ti tvou mysl vyjasní
Starost tě na chvíli opustí
Pohádka docela levně
Zlepšuje náladu, věř mně!
Kdo zlý je, zbrklý uhání
Za zlatem koně nahání
Přes střepy odchází bos
Navíc si narazí nos…
Pohádka docela levně
Zlepšuje náladu, věř mně!
Nakonec vše dobře dopadne
Zvoneček cink, kráska upadne
V princovo něžné objetí
Láska za nimi přiletí
Pohádka docela levně
Zlepšuje náladu, věř mně!

Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.
Zbrklý kluk když upadne,
gatě sobě natrhne,
kam pak míří kroky jeho?
Spravit gatě - ale z čeho?
Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.
Cink! Ozve se zvoneček,
v krámu smutný chlapeček.
Kalhoty chce spravit levně,
do očí mu hledí pevně.
Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.
Gatě spraví - nevídáno,
a nedělá z toho drámo.
Kluk jde hnízdit domů zas
čeká ho tam krásný čas.
Krejčí Trasořitka, hubený jak nitka,
hrdina je veliký, sní i čtyři knedlíky.

Buď mu sláva, věčná sláva!
Děd nám z Hradu mává
Místo standarty
rudý kalhoty
na věžích vlasti
hnízdí čápi! (levně!)
Cink břink do kroku
Sláva pokroku
Nikdo zbrklý ať nenadává!
Buď mu sláva, věčná sláva!
Děd nám z Hradu mává
Radost od rána
Z lihu nirvána
Rudá hvězda zas
Hrdě svítí
Koukej tu parádu
Vpřed jdem dozadu
Nová doba to tak má ráda!
Buď mu sláva, věčná sláva!
Děd nám z Hradu mává
Vpravo nahoře
Kuře krákoře
Vlevo dole se
Cosi krčí
Cink břink do kroku
Sláva pokroku
Komu se to nezdá, ten ať mlčí!
Cink břink do kroku
Sláva …

„Já bych řeklo,“ řeklo Sovátko, „že hymna je samice a hymnus samec.“
Myšák zavrtěl hlavou. „Hymna je vlastenecká píseň,“ přečetl z Wikipedie, „zatímco hymnus je něco jako chvalozpěv. Oslavuje bohy a tak.“
„Hymnus se mi rozhodně líbí víc. Nejenom proto, že je samec,“ vedlo Sovátko svou, „jako spíš že moc nemusím tohleto vlastenectví.“
„Na vlastenectví nejspíš není vůbec nic špatného. Já mám třeba rád naše podkroví. Takže jsem taky vlastenec, ne?“
„Ne. Ty jsi Myšák,“ řeklo Sovátko rázně. „Uměl bys složit hymnus?“
„Samozřejmě,“ zasmál se Myšák. „Sovátko, Sovátko, nejlepší ptáčátko! Všem nosí slova, ta úžasná sova!“
Sovátko se potěšeně načepýřilo.