Kolárek za volantem

„Pán se za nás vydal do krajnosti, aby pronikl do našich srdcí…“
Shlédne.
Šediny Starého, čtyři oči Dudové, rez Necky, šátek Chromajzlové, pleš Kudrny, dětská hlavička u prsu Břicháčkové…
Má skoro plný kostel!
Odloží poznámky.
„Když chcete zorganizovat akcičku, nestačí mít nápad. Musíte se zakousnout do práce, strhnout ostatní. Když chcete někomu něco říci, vyslechněte ho. Když se zlobíte, představte si, že křičíte sám na sebe. Když chcete vyhrát v Sazce, dávejte žebrákům. Nevyhrajete, ale opanujete svůj život. Sloužíme-li, vytrháváme se z otroctví sobě.“
„Jestli jsem vás pochopil,“ řekne mu po mši Tomáš, „je to jak ve fotbale. Nedáš, dostaneš!“

„Bude si mi po vás stýskat,“ píchá hůlkou do zad Chromajzlová, „na to, že jste mužskej, tak nejste takový budižkničemu!“
„Pro mě je přímo vesmírná záhada,“ zlobí se Starý, „čím jste je naštval! Vždyť jste prakticky němej!“
„A ani jste nás nevyboural,“ doplňuje Strach, „což je teda zase pro mě zázrak!“
„První chápavý chlap,“ štká naštvaně Dudová, „a oni ho sejmou!“
„To je hned,“ přikývne robustňák Necka, „každou býčí šíji nakonec vyštípají!
„Bratři a sestry,“ zabrzdí na posledním zastavení Jeroným, „neodcházím ani do věčných lovišť, ani do Prahy! Kdykoli budete potřebovat pomoc nebo poradit, můžete za mnou přijít do kostela!“

„Jste možná okouzlující, ale určitě idiot,“ usměje se Jeroným, „řekl mi citlivě jejich psycholog a vypověděl smlouvu o pronájmu autobusu.“
„Budeš se dál rvát?“ zeptá se starostlivě sestra s krycím knírem pod nosem.
„Nevím,“ rozpohybují se rty nad kolárkem po chvíli. „Pán mě asi chce mít zase jinde… Farnost se rozrůstá, povinnosti se občas třískaly a já se férově do šoférování zažral! Jsem především kněz! Navíc linku snad nezruší, je před volbami a všichni kandidáti se dušují, že to nedopustí. Jen mě nahradí profesionál.“
„Bylo to celé k něčemu?“
„Bylo, sestřičko! Poslouchal jsem. Život je jinde. Tam dole. V socce.“

„Vozíte stále víc lidí!“ vyčte pan Sekyra.
„To je snad dobře…“ nechápe Jeroným.
„Myslíte?“ ví víc krizový mediátor autobusové dopravy. „A až to zabalíte? Jak budeme rušit linku, kterou si místní oblíbí? Navykáte je na komfort, pane, a kde je prevence nespokojenosti a vzdoru, co?! Chybí vám výhled!“
„Aha.“
„Neskončil jsem!“
„Tuším. Starosta? Antistarosta?“
„Stěžovaly si obě strany!“ vynese eso Sekyra, „Neslýchané! Porušení kodexu předběžné opatrnosti! Snažíme se pro jistotu vyjít s každým potenciálem moci, kdežto vy…“
„Byl jste ve straně?“
„Jak to s tím proboha souvisí?“
„Ne a ne odejít, to zvíře v nás! Bázeň, nikoli ta před Hospodinem.“

„Zbytkáč je potvora, autobus byl dobrá rada!“ kymácí se Tomáš, „Občas jsem za volantem viděl dvakrát, co dvakrát, třikrát! Tři děti na přechodu, všechny paní Opatrné, co má jedináčka! Ale přilákal jste vy, prý umíte se vším poradit!“
„Spíš poslouchám…“
„Mezi náma,“ zalíhne Tomáš kabinu, „já bych i věřil! Panna matkou, proč ne? Ženský jsou divný. Vzkříšenej Lazar? S takovýmhle jménem to byl asi hypochondr, ne? Že Ježíšek vstal z hrobu? No, pankáč, tak co. Ale ten vidoucí slepej od narození, to je nebezpečný!“
„Proč?!“
„Kam by svět dospěl? Já jsem třeba alkáč, a kdybych najednou nepil? Všechny bych naštval!“

„Snažíte se,“ připustí biskup, „stížnosti se množí!“
„V kostele,“ zašeptá Jeroným, „pár duší přibylo...“
„Toť váš problém,“ zaklepe prsty na stůl představený, „řídíte se jen polovinou pokynu! Bezelstný jako holubice jste, ale lstivý jako had? Vlky zanedbáváte, synu!“
„Myslíte císařské na obou stranách?“
„Náš Pán vykupuje všechny, byť na svaté farizeje má pifku!“
„Pro ztracené ovce přišel jsem… Na všechny asi nemám.“
„Ano, čtu tady,“ nahlédnuto do papírů, „často viděn s ženami pochybné pověsti a opilci!“
„Ti střízliví nejezdí autobusem,“ připustí kněz, „ale vlastním autem.“
„Štamprličku na to,“ vytáhne šéf slivovici, „buďme raději opilí pro zbloudilé než intrikánští pro Krista!“

„Že je krásný?“ neptá se paní Břicháčková.
„Je,“ nezpochybňuje Jeroným.
„Pojmenován po drakobijci Jiřím! Znáte sochu na náměstí? Ty svaly, síla, mužnost!“
„Takhle ne,“ připustí farář.
„Já jsem ateistka jak poleno, abyste věděl, a ten můj, to je ještě horší! Ale pro dítě chceme to nejlepší! Mělo by být pokřtěno!“
„Aha.“
„O nás přece nejde, ne? Uškodit to nemůže, ale pomoci jo!“
„Inu, je to svátost. Ale i závazek.“
„Nejde nám o nějaké slavnostnější vítání občánků! Obřad bude skromný, já jsem zmatenější než vy... Víra je dar, ne? Když jsem ho nedostala, chci, aby dítě ten prostor mělo!“
„Sežeňte kmotra.“

„Kde je paní Chromajzlová?“ křikne šofér přes rameno.
„Nebojte se,“ houkne Strach, „klepla ji pepka. Totiž má přijet nějaká zdravotní kontrola, tak se tváří na umření, aby vysolili na vozejček, pajdat už ji nebaví.“
„Břicháčková rodí,“ naváže Podloudný, „tak to můžem říct napřímo!“
„Jo,“ pokračuje Starý, „máte to, farnosti, jednodušší, že nejste na ženský!“
„Nejsem ani na chlapy,“ upřesní Jeroným.
„Co času sežerou!“ plivne do mlýna Podloudný.
„Jeden aby na ně furt makal, od rána do večera,“ brunátní Necka, „klácení je na dlouho, žádný volno, život v poklusu!“
„Ale hospodu stíháte, ne?“
„Někde se zastavit musíme!“ obracejí oči v sloup.

„Ujasněme si to,“ praví pan Rýbod, „vy jste fantasta a snílek, my jsme praktičtí realisti!“
„Vidím,“ dí Jeroným.
„Snadno se zapletete s nesprávnými lidmi,“ pokračuje muž v obleku, „máme pochopení. Jen se to nesmí opakovat!“
„Také máte něco proti slečně Dudové?“ zeptá se unaveně kněz.
„Neznám,“ mávne rukou všeznalec, „ale byl jste viděn s pochybným individuem Jasnou! To je ďábel v sukních, vaše eminence!“
„Nejsem eminentní,“ ohradí se služebník neužitečný, „a přijít za mnou může kdokoli!“
„Abychom si rozuměli…“ zvýší hlas vedoucí kanceláře starosty.
„…náš hovor je monitorován,“ dopoví nenačaté kolárek.
„Cože?!“
Jeroným osamostatní palec v pěsti a ukáže vzhůru.

„Víte,“ vysvětluje slečna Jasná, „je to hlavně nabídka pro vás, abyste se ocitl v dobré společnosti! Jako duchovní nemůžete mlčet ke zjevné korupci!“
„Je-li to zjevné, pak…“
„Policie samozřejmě jedná, ale do té doby ji zastupuje občanská společnost!“
„Nezastupuji jiná povolání.“
„Nestrkejte hlavu do písku! Víte, že starosta je darebák, a tady v papírech se dočtete všechno!“
„Nevím. Jenom napsané nemusí být pravdivé.“
„Tak moment! Jestli se nepřipojíte, jste aut! Už znovu nepřijdeme. Takovou možnost nemusíte dalších sto let dostat!“
„My už tu jsme dva tisíce let, mladá paní,“ nepípá Jeroným, „a ozýváme se, když se bere svoboda, ne prachy!“