Prokletý sníh

„Z toho kluka nikdy nic nebude,“ zavrčel král Hanbet při pohledu na svého mladšího syna. Briwalovy hubené paže se mu třásly námahou, když znovu zvedal meč.
Opodál cvičili jeho bratr a bratranec, meče zvonily a oni se smáli každé dobré ráně.
„Kdyby byl aspoň z poloviny jako tvůj Fanred,“ poznamenal král směrem ke své sestře.
„Možná bys měl z Briwala větší prospěch, kdybys respektoval, jaký je,“ odvětila
„Respekt z něj válečníka neudělá,“ zabručel král. „Jenže když jsem z něj nedokázal vychovat muže doteď, už se mi to nepovede. Ať si má respekt a ať ho s ním vychovávají třeba archiváři.“

Kirilla ukázala na nenápadnou bylinu.
„Babské ucho,“ vysypala ze sebe Lycva pohotově. „Čaje na bolesti zubů a krvácení dásní, proti nadýmání, proti ženským bolestem. Nejlépe funguje s písní proti černé krvi a písní na uvolnění.“
„Tak ji utíkej natrhat.“
Sledovala, jak Lycva sbírá bylinky, a i přesto, že svítilo slunce, se jí do srdce vkradl stín. Už skoro neměla co dceru učit. A co potom? O Lycvu se jako o jedinou ze svých dětí bála. Měla otevřené, zranitelné srdce, skoro předurčené k tomu, aby ho někdo zlomil. Jestli se to stane, ani tak mocná bylina jako babské ucho jí neuzdraví.

Briwal si měl vychutnávat první večer svobody, ale dnes se svět postavil na hlavu, a on se s tím snažil srovnat. Získal všechno, za co bojoval, ale měl pocit, že spoustu věcí vyhodil z pomyslného okna – své sny plné poezie, svou volnost, své čisté ruce…

Z Nevaina okna na trávník létaly šaty jako podivní motýli. Ne všechny, jen ty, ke kterým se vázaly špatné vzpomínky. Šaty, které na sobě měla na popravách, dárky od podlézavců, cokoliv, co jí král přikázal nosit. I když to nemohlo zacelit její roztříštěnou duši, každá věc, kterou vyhodila z okna, ji o krůček přibližovala budoucnosti.

„Ollien tvoří…“ soukal ze sebe korunní princ Soleen.
Šestnáct provincií, nesl se učebnou šepot.
Učitel se zamračil na mladšího prince, který se skláněl nad tabulkou a procvičoval si psaní. Ještě nebyl ve věku, kdy by se měl zapojovat do hodin politiky.
„Šestnáct provincií. Každá má správce, který udržuje záznamy…“
Vybírá daně… zašeptal někdo.
Fanred, bratranec princů, zadusil smích.
„Pokračuj, Urozený Fanrede,“ zabručel učitel. „Další povinnosti správce?“
Předsedá provinčnímu Tribunálu…
Učitel si promnul kořen nosu. „Můj princi,“ obrátil se k neviňátku v rohu, „připojíš se k nám? Protože jinak budu muset zavolat kněze, aby vyhnal ducha, který nám tu zřejmě straší.“

Na míse s ovocem leželo dokonalé jablko – červené, lesklé, vybízelo k nakousnutí.
Mělo jediný problém. Ráno na míse ještě nebylo. Briwal tušil, že sloužící by mu jistě potvrdili, že někdo z královy domácnosti ho přinesl jako pozornost. Jenže princům, kteří v poslední době příliš často vyjadřovali svůj názor, nikdo dárky neposílal.
Možná plaším zbytečně. Třeba není otrávené…
„Dejte tu mísu odnést králi. Jako dar,“ přikázal.
U večeře se jeho otec tvářil kysele a mísa s ovocem stála netknutá uprostřed stolu. Briwal věděl, že sloužící ji po večeři zlikvidují. Už se naučili, že jíst zbytky od královského stolu bývá zdraví škodlivé.

Briwal se na terase připojil k Maile.
„Otec zítra dovolí tvé matce, aby se vrátila na vaše panství na pláně. Můžu zařídit, abys mohla odjet s ní.“
Ani na něj nepohlédla. „Ne.“
„Tohle je dost možná poslední příležitost. Brzo ti bude šestnáct, začne s tebou mít plány a já už ho nezastavím. Jeď s ní, zachraň se.“
Otočila se k němu a oheň v jejích očích mu připomněl jejího bratra. „Kdo zachrání tebe?“
Kdyby nebylo v sázce tolik, zasmál by se. „Já se o sebe postarám.“
„Zůstanu. Pomůžu ti, jak budu moct. Jestli někdo dostane bratra domů, budeš to ty.“

Nevaia slyšela všechny zvuky tlumeně, jako pod vodou, a zírala na svou pevně sevřenou pěst. Mezi prsty jí protékala krev, pořezala se, když se bránila manželovu noži. Prý že živé je nedostanou. Jeho ani ji.
Zírala na Briwalovu pěst, stále svírající nůž. Králova krev stékala po čepeli a barvila mu prsty. Něco říkal, ale ne jí. Kolem stála spousta lidí.
Zírala na královu pěst. Smrtelná křeč už pominula, ale bledé prsty zůstávaly stočené kolem dlaně. A zatímco se kolem ní psala historie, Nevaie hlavou běžela jediná myšlenka. Jak to, že z toho ten tyran jako jediný vyšel s čistýma rukama?

Urozený Selyf si změřil mladičkého prince proti sobě. Tak se ukaž, co v tobě je.
„Ochutnávka našeho bohatství,“ ukázal na truhlu blýskavých valounů.
Princ Briwal nehnul ani brvou. „Procházel jsem v královském archivu záznamy z jednotlivých panství. Mohu vám odříkat, kolik liber zlata jste vloni vytěžili. Nebo aspoň kolik jste přiznali králi,“ zacukal mu koutek. „Ale nepotřebuji se před vámi předvádět. Stejně jako vy přede mnou, a už vůbec ne s falešným zlatem.“
Selyfovi povadl úsměv. „Na cestách je nebezpečno…“
Briwal zvedl ruku. „Nic nevysvětluj. Raději se pojďme domluvit, co vám za vaše zlato mohu nabídnout. Za to pravé, samozřejmě.“

Šlechtic před trůnem vypadal zahnaný do kouta, přestože stál uprostřed sálu.
„Výsosti, je to můj jediný syn, teprve patnáctiletý…“
„Tvůj syn se stane součástí něčeho většího, než je sám,“ usmál se král. „Pokud padne, tvoje oběť přinese tvé zemi moc a slávu. Přece bys jí něco takového neupřel?“
Šlechtic ztěžka polkl a zavrtěl hlavou.
„Protože pokud by sis chtěl syna sobecky ponechat, trestem by bylo vyhnanství. Tvůj chlapec, tvoje žena a dcery by tu zůstali úplně sami. Bez ochrany.“
Následovalo ticho, plné nevyslovených náznaků.
„Slibuješ, že tvůj syn v určeném čase narukuje?“
Šlechtic sklonil hlavu a vypravil ze sebe: „Slibuji.“

Shlédněte se mnou na tichého hubeného mladíka, kráčícího po uhrabaných palácových cestičkách, na služebníka, který mu šeptá osudovou zprávu – korunní princ zemřel. Dívejte se, jak se z přehlíženého prince stává dědic trůnu. A pokud se vydržíte dívat ještě chvilku, uvidíte, jak se z něj stává král. Ještě nemá korunu ani moc, ale jeho shrbená ramena se narovnávají. To si jeho chytrá hlava uvědomuje, že je jen krůček od trůnu – jen krůček od možnosti skončit nesmyslné zabíjení a utrpení.
Dívejte se. Protože právě teď se na pískové cestičce v anlonnském paláci začíná psát nový příběh. Začíná tu cesta, která změní…
…všechno.